Únor 2015

so many feelings I can't handle

22. února 2015 v 2:43 My dear diary
Jsem v prdeli.
Jo...
Jsem bulimička.
Momentálně žeru jako prase a občas to ani nejdu vyzvracet, prtože to tak bolí a je to tak nepříjemný..
A pak se cítím ještě hůř.
Občas několik dní nejim.
Občas zvracim několikrát denně.
A pořád jsem stejně tlustá.
Už jsem to chtěla vzdát.
Ale nemužu..

Sakra, tak si posírám život svojí negativitou a kompikovaností.
Můj "úlet" z prosince trvá.
Už to nenazývám úlet.
Mam ho ráda.
A to jsem doprdele nechtěla.
A už to zase začíná.

Musim si s nim promluvit.
Chci.
A vždycky k němu jdu s tím, že dneska si s ním promluvim.
Nebo že s ním nebudu mluvit a prostě to ukončim.
Občas se stranim.
Ale on je prostě..
nemam pro to slova.
A pak ho vidim a nedokážu říct nic.
A dusim to v sobě.

Sakra já s nim nechci chodit.
Ale nechci, nemužu, bojim se.
Takhle to nemuže pokračovat, ničí mě to.

Mam šílený deprese.
Ze všeho.
Mam strach.
Každej vztah.. i kamarádskej poseru.
Každýho odeženu a pak skončim sama.
Nemam přítele.
Nemam kamarády.
A mužu si za to sama.

Nevěřim nikomu.
Bojim se, e se zranim, jako už tolikrát.
Nemužu mu říct, že ho mam ráda.
Asi jsem na to moc hrdá nebo co.
Ale nemužu čekat, až mě vymění za jinou.
A nemužu takhle pokračovat.
And yet.. nemůžu to ukončit.

Joo, jsem v prdeli.
Stala se ze mě zadepkovaná bulimička, která se nechává využívat k sexu, protože normální vztahy nezvládám.
Jo a taky se bojim, že jsem těhotná.
Nevim co mam dělat.

Se svym životem.
Celkově.
Bolí to.

Vážně zvažuju psychologa.
Protože mam pocit, že to prostě nezvládám..

Proč si tohle dělám?
Proč odmítám normální kluky, který by mě měli rádi.
Na druhou stranu, proč se spokojit s někym normálním, když z něho jsem uplně paf?

Chci brečet.
Křičet..

Ale je to dobrý, aspoň už zase něco cítim.
Půl roku jsem žila v popírání a necítila jsem nic.
Nedokázala jsem ani brečet..

Aspoň už nepiju.
Je to k hovnu.