Leden 2015

I can do this

6. ledna 2015 v 11:20 My dear diary
Thank god I am back at school.
Konečně jsem zpátky ve škole.
Sice se mi sem hrozně nechtělo, ale aspoň už tolik nemyslím na jídlo a nemam takový šílený stavy.
Hladovka zase nevyšla, už to ani plánvat nebudu, stejně to nevýjde.
Omezila jsem aspoň konečně to mlíko.
Včera jsem snědla jednu instantí kaši a dneska si asi taky něco dám, protože to kručení v břiše je šílený.
Píšu teď samý testy a nepotřebuju aby mi tam v tom tichu kručelo v břiše.
Trochu mě znervoznuje že tu nemam váhu a nemam přehled o tom kolik vážim, ale tak do pátka to musim nějak vydržet.
Doufám, že tam bude 58.
To už bych měla o 7kg míň než na začátku a to je úspěch ne?
Plánovala jsem, že počkám, až budu mít 55 kg, což bude-doufám- na konci ledna a pak začnu přidávat trochu na jídle a začnu cvičit..
Nechci skončit jako anroektička.
Teda myslim.

Hope

4. ledna 2015 v 11:55 My dear diary
Dneska jsem se přejedla rizotem.
Opět mi to nešlo vyzvracet.
Takže od teď žádný přejídání, protože mi to vyzvracet prostě nejde :(
Asi už si na to krk zvykl nebo nevim.
Po,út,st,čt bych chtěla vydržet jenom o vodě a zel. čaji s citronem, ale nevím, jak to zvládnu bez kafe, mam hodně učení a musim se udržovat čilá jak to pujde..
Uvidím, minimálně to kafe s mlíkem musim omezit.
Váha mi dnes ukázala něco málo po 59.
Jsem fakt šťastná.
Ještě 4 Kg a mam dole 10 :)
A pak už jen 5 a budu happy.
A co budu dělat potom?
To nevim.
Nepřemýšlim nad tim..
Důležitý je se tam dostat.

I need help

3. ledna 2015 v 20:46 My dear diary
Can anybody hear me?
Can anybody save me?

Já chci sakra brečet.
Chci ležet na podlaze a brečet.
Brečet dvě hodiny v kuse.
Jako jsem to dokázala dřív.
Chci brečet dokud neusnu.

A chci milovat.
Chci se smát.
A žít.

Proč to nejde?
Jediný co cítím je beznaděj, bezmoc a samota.
Nevím co mam dělat se svým životem.
Nemá žádnej význam.

Už nedokážu ani cítit.
Nedokážu mít nikoho ráda.
Je mi všechno jedno.
Vsugerovala jsem si, že se mi líbí X.
A proč?
Protože je perfektní, mimo jiné.
Ale taky protože vím, že ho nikdy nemužu mít.
A proto ho chci.

Třeba mi to ublíží.
A bude to bolet.
A konečně něco ucítím.

Hladovym.
A proč?
Když jsem byla šťastná, nevadilo mi, že jsem tlustá.
Dělala jsem si z toho srandu.
Teď trávim hodiny nad záchodem a flušu do něj rozkousané jídlo, zatímco mi kručí hlady v břiše.

Asi to je volání o pomoc.
Asi to dělám naschvál.
Asi čekám, až si toho někdo všime.

Třeba chci aby mě zavřeli na psychiatrii.
Abych to měla oficiální, že jsem magor.

Asi čekám, že mi tam dá někdo život dohromady.
Nevim co čekám.
Nebo kdy tohle skončí.

A co když to neskončí?
Co když vážně skončim jako anorektička?

A co když mi to v ničem nepomuže..
Co když to nikoho nebude zajímat.
Co když tim nic nedokážu.
Co když takhle budu žít do konce života.

Začínám si myslet, že trpim nějakou depresí.
Nebo já už fakt nevim, co je se mnou špatně.
Kdy se to všechno takhle posralo?

Desolé

3. ledna 2015 v 12:41 My dear diary
3x hurá, váha konečně ukázala pod 60 kg.
Do konce ledna budu mít 55!!
Jdu na jednu akci, kde po dlouhé době uvidim spoustu lidí a chci vypadat prostě skvěle.
A taky že budu..
A pak už to bude jen 5kg k mojí spokojenosti.
Snad se toho někdy dočkám.
To snad ani není možný jak nauvěřitelně tlustá ted jsem.
Zítra jedu konečně zase na kolej a dám si hladovku.
Koupím si jinom mléko a nějaký kefír.
A až přijedu ve čtvrtek chci mít 58..aspoň
A co, jedno kilo týdně je přece zdravý ne?

Právě jsem snědla tuňáka z plechovky, as tak půlku a je mi z toho blbě.
Nejraději bych to šla vyzvracet.
Ale to nemůžu.
Už mi to jde hrozně těžko.
A navíc na koleji nebudu moc zvracet.
Ani plivat jídlo.
A jsem za to ráda.
Připadám si, jako když podvádím.

Tak strašn moc chci být hubená.
Chci se líbit jemu..
Už Vám někdy někdo přišel perfektní?
Mě ne.
Až do teď .
Je krásnej, prostě pořádnej kus chlapa, chytrej, rozumnej, je mi s ním krásně..
Až na to, že musim předstírat, že mi o tohle vubec nejde.
Ale třeba když takhle budeme trávit víc času, zamiluje se do mě.
Protože já cítím, že mu nejde jenom o sex.
On chce víc, ale nepřipustí si to.

A jinak, asi mě vylejou ze školy.
Třeba mi pak dojde, konečně, jak jsem všechno posrala..