Září 2012

Je to fajn, fajnový

30. září 2012 v 9:01 My dear diary
Všechno by bylo fajn..
Kdybych měla..
Tátu, kterej se o mě zajímá
Mámu, která není alkoholička a neustále neštěká..
Chci přijít domů a mít kolem sebe normální rodinu,..
Ne matku, která je buď nalitá a nebo se bojim pohnout, aby mě náhodou zase neseřvala.
Chci mít rodiče, který se uměj dohodnout a neházet špínu jeden na druhýho..
Kdysi jsem si myslela, že rodina je u mě na prvním místě..
Není a nebude, dokud nebudu mít vlastní rodinu..
Nesnášim je oba..

Prostě..

15. září 2012 v 0:44 My dear diary
Prostě se potřebuju vypsat.
Nemůžu spát, nemůžu normálně uvažovat, protože když se snažím, do 5 sekund brečím.
Prostě nemůžu..
Nevim ani co vlastně psát.
Já se jen tak hrozně bojim..
Já mam Radima hrozně ráda.. Jakože fakt hodně.
Změnila jsem se kvuli němu, podřídila jsem se mu, udělala bych pro něj snad všechno.
Čekala jsem na něj rok!
Rok jsem čekala, že se rozmyslí. Rok jsem do něj zabouchlá.
Doufala jsem, že spolu budeme chodit.. Tak hrozně moc jsem si to přála, až se mi to splnilo.
Chodíme spolu. Jenže ono to asi nestačí.
Já bych se bez něj zbláznila..
Jenže mam pocit, že to je všechno jenom z mý strany.
Že je mu to ukradený.
Neumim to popsat tak, aby mě někdo pochopil.
Kéž bych celej náš vztah mohla vecpat do pár řádků tak, aby mě někdo pochopil.
Kam tohle vede?
Je to člověk, s kterym bych chtěla plánovat budoucnost, mít rodinu.
Člověk, který mě neomrzí.
Jenže k čemu to je, když vim, že mě nebere vážně?
Teda myslim si to..
Na druhou stranu si jen říkám, že to neumí dát najevo tak, jak bych chtěla..
Proč jinak by se zminoval o naší budoucnosti a jendou třeba dětech..
On dává city asi najevo jinak.
Všude mě sebou bere ..
Jenže to by vzal každou, která by u vlezla do postele..
Já nevim. Nevim proč se tim vůbec zabejvám.
Poslední dva měsíce, hlavně srpen s nim byli dokonalí..
Skoro jsem zapomněla na všechno, čim jsem se trápila..
Ale teď? Bum, je to horší než předtim.
Přitom on nic špatně nedělá..
Jen je těžký, s timhle žít.. Bejt v tomhle vztahu, kde nevim, na čem jsem.
Připadá mi to, že se na mě netěší.. že mě nechce vidět tak moc, jako já jeho.
Že mě nemá rád tak jako já jeho..
A možná by mi to ani nevadilo..
Kdybych nevěděla, že svojí bejvalku miloval, brečel kvuli ní..
Tohle by kvuli mě neudělal.. Teda ne že bych mu chtěla dávat důvod, ay kvuli mě brečel.
Jen bych si přála, aby mi nějak dokázal, že mu na mě záleží, že mě má rád..
Nevm co mu mám říct..
Jesti si s ním o tom mám promluvit?
Protože on asi ani netuší, že je něco špatně.
Ale já fakt nemůžu.
A nepište mi, ať se s nim rozejdu.
Já to neudělám.
Nenechám takovýho kluka odejít, když jsme konečně spolu.
Nemůžu..
Co bych bez něj dělala?
Ale vážně bych teď ocenila nějakou radu..

one big mess

14. září 2012 v 23:55 My dear diary
Láska.
Smutek.
Nenávist.
Žárlivost.
Strach.
Zmatek.
Pláč.
Bolest.
Stesk.
Zoufalství.
Nespravedlnost.
Touha.
Štěstí.
Bezmoc.
Láska.
Láska.
Láska.
Strach.
Bezmoc.
Rozchod??

láska z jedné strany?

13. září 2012 v 16:30 My dear diary
To není možný.. denně řvu..
Jen kvuli tomu, že jsem asi blbá..
Ale furt přemejšlim nad tim, že náš ztah je asi o ničem, když já jsem ta zamilovaná..
příjde mi prostě, jak když on není ani trochu.
Jak kdyby mu bylo jedno, jestli spolu jsme nebo ne..
Jestli se vidíme nebo ne..
Už z toho magořim..

Na mě čas nemá, ale na hospodu jo.
Může tu spát, ale má nějakou výmluvu..
Včera jsme se baili o tom, že u něj budu spát.. dneska se najednou jen na chvíli staví..
Trvalo mu skoro rok, než si vubec rozmyslel, jestli se mnou chce bejt..

Pak si říkám, že se mi to jen zdá, že jsem paranoidní..
Pak se ale proberu, začnu to vnímat realisticky a řeknu si.. A co když je to vážně tak???

i just wish..

12. září 2012 v 12:46 My dear diary
Já bych tak chtěla normální mámu.
Dlouho jsem si tohle neřpiznala, protože jako malá jsem si prostě myselal, že mam tu nejlepší maminku na světě.
Hodně věcí mi dovolovala a bylo jí často jedno, v kolik chodim domů.. a to jsem byla ještě fakt malá.
Teď mi došlo proč.. protože byla určitě věčně zlitá.. a to mi pak, stejně jako dodnes, dovolila všechno.

Pokaždý, a poslední dobou je to opravdu pokaždý, když zrovna není v práci, chlasá. Ona vážně nepije, ona prostě chlastá.. Jako prase.
A očividně se za to nestydí, protože jí nedělá problém vylízt na zahradu, kde na ní každý kolemjdoucí vidí a rozvalit se tam nalitá s flašou vína.. A to buďme rádi za víno, párkrát už to byla i vodka.
Potom zavolá spoustě známých, asi si myslí, že to na ní nikdo nepozná.
Když u nás zrovna někdo je, honem za náma přiběhne a hraje si na hrozně kůl mámu, která zná všechny moje kámošky.. Přitom je akorát trapná. Teď už k nám, když je doma ani nikoho nevodim.
Pokud máme návštěvu, moje máma je první zlitá jako hovado.
A to jsem ještě nezmínila, jak vypadá náš dům.
Sem tam vylitý víno, všude rozsypaný brambůrky, všude plno obalů od jídla, bordel, drobky..
Plno nádobí.. Nechutný, a to je fakt jen bordel co ona zvládne saba třeba během hodiny.
No.. asi tak.

A když moje milá maminka není zrovna nalitá, tak po mě řve.
Řve po mě, proč támhle jsem zas nechala bordel, že to je jak u prasat..
Že nic nedělám, že se jen válim a nic neuklidim.. Že denně meju nádobí, luxuju a uklidim co zrovna vidim ona nevidí..
A že kolikrát uklízim po těch jejch vínovejch dýcháncích..
A že to je úklid aspon na hodinu..
Takže poslední dobou jenom poslouchám, jak jsem dcera na hovno, jak jí seru, jak jsem na píču, že nic nedělám, že se těší až vypadnu, že jsem sobec..
Fakt hezký,
Asi má z toho chlastu zamlženej mozek..

Zní to hnusně, takhle o ní mluvit.. Ale chápejte, že tohle není něco, co za chvíli zmizí.. je to ěnco, s čim žiju už spoustu let a teprve teď jsem si přestala nalhávat, že mam super mamku a omlouvat její problémy.
Tohle je ralita, s kteou se prostě pořád nedokážu vyrovnat..
A to to píšu hodně stručně, kdybych se rozepsala a vytáhla něco konekrétního,.. no seděla bych tu dlouho, ale třeba by mě aspon někdo pochopil..
Proto nesnášim, když si někdo stěžuje na to, že máma mu nekoupila tohle a tohle..
Já mam taky svoje problémy, ale copak tohle můžu někomu říct?

I don't believe in us

10. září 2012 v 17:50 My dear diary
Tak zase jednou přes slzy nevidim.
Fakt blbej nápad, ve dvou si pouštět romantický filmy a dívat se na to, jak to mezi náma není.
My si možná hrajeme na nějakej pár..ale já stejně vim, že on mě rád nemá.
Bylo by mu jedno, kdybych ho nechala. Teda ne, ublížilo by to jeho egu..
To je tak asi všechno.
Já bych si hrozně přála, aby to bylo oboustraný.. a chvílema jsem možná ten pocit i měla.. Ale čim dál víc si myslim, že by se rajši vrátil do svýho minutýho vztahu..
Já se z toho brzo zbláznim..

I just can't keep hanging on

8. září 2012 v 19:57
Fakt mě to štve!!!
To, že nevíš, jak mi ubližuješ.
Pokaždý, když se pohádáme, ty to bereš jako srandu a já se můžu ubrečet.
Ty asi nevíš jak moc tě mam ráda a jak mě tohle ničí.
A ničí mě tvoje zmíňky o bejvalce.
Asi ti není tak ukradená jak tvrdíš..
Tak si to rozmysli.
A vadí ti když já piju, pomalu se nemůžu jít nikam bavit a ty se můžeš neustaálne nalejvat?
Asi mi nemuže na nikom záležet. Nedokážu to takhle, mě to ničí..
Teda kecy, ničí mě prostě to když nejsem s tebou a to pak vyvolává tyhle pitomý hádky.
To nic.. jen další ubrečenej večer.

Já bych si přála, aby mi někdo rozuměl.
Aby někdo chápal proč jsem jaká jsem..
Aby někoho zajímali moje problémy a abych měla někoho na svojí straně.

Ale to je fuk.. jsem prostě jen blbá malá holka, která si přeje normální vztah a normální rodinu..
Nojo, nic není perfektní..

Brečet štěstím?

7. září 2012 v 1:07 My dear diary
Brečet štěstím, strachem, zoufalstvím, přecitlivělostí? Já nevím.
Prostě jen..když jsem s ním, často si nenápadně utírám slzy, protože jsem tak šťasntná a bojím se, že to skončí.
Nikdy bych nevěřila, že to takhle dopadne.
A máma spolu tolik nádherných zážitků.. a tolik plánů.
Že jestli se něco pokazí.. Vážně si nedovedu představit, jak bych na tom byla.
Nejradši bych ho měla pořád u sebe.. Jenom ho objímala..
God, vim jak hrozný tyhle bláboly jsou.. ale je to prostě neskutečný.
Vymazala bych celou minulost s ostatníma a všechny to vyměnila jen a jen za něj..
Pořád bojuju s tím, co to vlastně je někoho milovat.. ale asi k tomu nemam moc daleko