Červen 2012

pomsta? nebo možná zoufalost..

30. června 2012 v 10:28 My dear diary
V pondělí odjíždíme na Rock For People. S Radimem.
Takže jsem na nás zvědavá, jak to tam do soboty přežijem.
A víte co? Já za nim lízt nebudu. Nic zkoušet nebudu.
A když on bude s jinou?
Mam super plán.. Půjdu do jeho kámoše.
Třeba si uvědomí, že není na světě jedinej.
Samozřejmě, že bych tam nejradši byla s ním a užívala si to, ale vzhledem k tomu, jak se poslední dobou "bavíme"( hádáme) to asi nepujde.
A chvílema si říkám, že mi začíná bejt jedno.. jenže pakněkde jsem a stejně na něj pořád myslim.
Nemůžu se dávat na ostatní páry, protožebych se rozbrečela..
Protože my bychom takoví mohli být.. ale kvůli jeho blbosti nikdy nebudeme.

I cant stand this

25. června 2012 v 20:54 My dear diary
Já se z toho zhroutím..
Musim to ukončit.
Musim na něj nějak zapomenout..
Já nevím co mam dělat..
Jak máte nechat být někoho, koho máte tak strašně rádi, zažili jste toho spolu tolik, ale prostě už dál psychicky nemůžete?
Vydržela jsem t, co bych nikdy nevěřila, že vydržím..
Odpustila jsem, co bych nevěřila, že odpustím..
A vím, že když ho konečně nechám, stejně se zase poslušně vrátím..
Ale takhle už dál nemůžu..
A on nechce nic řešit..
Tak mi někdo prosím poraďte, jak tohle vyřešit a nezbláznit se!

Blbeček Es se nepoučí

25. června 2012 v 7:05 My dear diary
Mohla bych tady teď o Radimovi napsat několik kapitol..teda, kdybych nepospíchala do školy..
Už nevím jak dál, nic nepomáhá, nemá cenu se to snažit řešit, protože stejně nic nevyřešíme..
Když to vyřešíme, tak se to stejně posere, protože prostě nemam na to, se od něj držet dál..
Chtěla jsem mu dát vybrat.. Buď se něco změní, nebo čau..
Ale copak to dokážu potom dodržet?
A byla bych akorát k smíchu.
Nejhorší, nejhorší mít někoho takhle rád, ale nemoct s tim cokoli udělat..

Do toho jsme spolu znova spali bez ochrany a já už se za to nenávidim, proč jsem takhle pitomá??
Jednou se mi o vymstí..

asi si skočim pod vlak

21. června 2012 v 16:17 My dear diary
Vlastní máma je alkoholička, hledá na mě chyby a každým dnem ve mě roste pocit, že by byla radši, kdybych se nenarodila.
S kámoškou spolu nemluvíme a jí je to u prdele natolik, že vubec nezjišťuje, co mi vadí..
A jedinej kluk, kterýho jsem asi kdy měla doopravdy ráda mi ani nedokáže vysvětlit jak to celý vidí a já už nevim, co dělat.
Jak byste se s timhle vyrovnávali vy????
Fuck it

fuck love

17. června 2012 v 22:35 My dear diary
fuck it all.
já na něj jak kráva myslim skoro nonstop.
už se ani nemužu dívat na ostatní páry, protože mi je do breku z toho, že my taový nejsme a nebudem
těšim se na něj, až si bdeme po delší době znova psát.
přijedu a hovno, protože mu zase něco přelítlo přes nos.
těšim se až se uvidíme.
nebude mít čas.
doprdele s tim..
chtěla jsem to vdržet aspoň ještě do prázdnin a pak se uvidí
ale teď to vypadá celem jasně..
já si stejně mysllim, že má někoho jinýho
hlavně že mě furt obvinuje a strachuje se
nemam na to
chci bejt bezcitná

A pak se zase cítím jako v ráji

3. června 2012 v 16:13 My dear diary
Je to se mnou špatný.
Jop, jsem zamilovaná.
A takhle zamilovaná jsem asi ještě nebyla.
A je to pěkně v ......
Nejde to, i když jsou dny, kdy ho nenávidím (včera) .. kdž jsem s ním, připadám si jako nikdy dřív :)
Jaká škoda, že to tak nemůže být pořád..
A že má v sobě tu svojí debilní minulost.

A to sjem mu ještě nikdy neřekla, že ho mam ráda. Ani jednou.
Nevim proč, nedokážu to.
A přitom je to tak jasný..

Včerejší noc s nim byla prostě krásná. Úžasná. Skvělá.
Jen by jich mohlo bejt ještě víc ..
A já doufám, že bude.

Nedoedu si prostě představit, chtít teď jinýho..
Chci jeho a tečka

Jednou dole, jednou nahoře..

2. června 2012 v 10:33 My dear diary
Před týdnem touhle dobou jsem byla hrozně šťastná.
Byla jsem celou noc s Radimem a bylo to všechno krásný. Řekl mi tolik hezkejch věcí a choval se fakt pěkně..
Dneska?
Nechápu vůbec nic. Proč se tak chová, když po týdnu úplně změní chování a na akci se mnou sotva promluví?
Takže fajn..
Já už nebrečim snad jen protože na to prostě nemam energii.
Díky díky díky, že už se aspoň netrápim tak, jak dřív..
Že mi to je částečně jedno.. I když částečně mě to tak nehorázně sere.
Sere mě taky, že se sem bojim napsat všechno detailněji..
Je asi malá pravděpodobnost, že by tenhle blog našel někdo, kdo by mě v tom poznal.. ale i tak.
Třeba jednou pochopí, jak mě nutí se cejtit..
Nemam prostě slov..