Květen 2012

zalezu někam do nory..

31. května 2012 v 15:23 My dear diary
Protože doma je na hovno uplně všechno!
Nemam chuť se o tom rozepisovat, ale chci se z toho vypsat.
Každej den tu lítám jak pí.., uklízim, do toho se učim, poslouchám, jak se sestra nad něčim nervuje, hází na mě t svoje xichty a když náhodou jeden den nic neudělám, protože ona je celej den doma, zase hrozný peklo !
Jak já nesnášim křivdu a to jak mi máma neustále vyčítá, že nic nedělám, když dělám!!
A vubec serou mě všichni.
Fakt všichni a už nevim co s tim

Nevim, co to dělám..

29. května 2012 v 21:07 My dear diary
Už zas nevim jak dál a začínám se chovat jako kráva.
Radim se chová stejně, vlastně líp, ale já hledám další a další chyby.
A tak začínám hádky, aniž bych si to uvědomovala.
A pak se cejtim jak největší kráva, protože vim, že tentokrát je to moje chyba..
A čim dál víc se zase zamilovávám.
Ten podzim/zima s nim.. krásný..
Pak to stálo za nic, však víte..
A teď? šlo to všechno zase k lepšímu a já kráva to takhle kazim!
Jenže Radim se chová docela hezky a já asi znova naletěla jeho sladkejm kecům.
Řekl mi toho hodně a konečně mi celej náš "vztah" vysvětlil..
Jenže pořád jsem se bála na pár věcí zeptat a pořád toho dost nechápu..
Pfff .....
Asi bych si vážně měla přiznat, že vztah s ním je to, co chci.
Protože si nedokážu představit nikoho jinýho..
Chci jeho..

a ta žárlivost je šílenáá

27. května 2012 v 9:55 My dear diary
Já bych tuhle pitomou vlastnost, nebo co to vlastně je uplně odstranila od všech lidí.
Vždyť to nejde vydržet!!
Ten pocit, že nevíte kde je, s kym je, co dělá..
Když vám vadí každý jeho kamarádka.
Já z toho zešílim!

Když už nikoho nemůžete vystát

25. května 2012 v 21:28 My dear diary
Když zjistíte, že vás půlka party pomlouvá a vy nevíte proč.
Když nevíte jak dál, protože byste je nejradši už neviděli, jenže to nejde.
Když se snažíte zahnat depky a jakmile příjde dobrá nálada, někdo vám jí zkazí
Když se snažíte na maximum, ale lidi to neocení.
Když se hledaj problémy, protože lidi asi nemaj co řešit

Když se opět přesvěčíte, že spolehnout se můžete jen na sebe

I'm done

24. května 2012 v 19:44 My dear diary
Jojo, téma Radim je asi nesmrtelný...
Zase je to všechno nějaký.. Radimovatý.
Spousta věci je fajn, ale jak jsem mluvila o tom urážení...
Včera jsem se prozměnu jednou urazila já, aby věděl, jaký to je.
A nemam v plánu se mu ozývat.
A fakt doufám, že to zvládnu..
Co bych se furt vnucovala?
Já chci mít nějakou svojí hrdost a i kdž v tomhle vztahu už je asi ztracená, můžu se aspoň pokusit se jí získat zpět.
Hodně jsem s četla o vztazích a přemejšlela.
Závěř?
Radim mě nechce, to víme všichni. Jenom si užívá, že se za nim taková chudinka jako já plazí.
A tak se přestanu plazit.
A neříkám, že s nim nic mít nebudu.. ono vlastně takový nezávazný něco není uplně špatný.
Já jenm prostě přestala přemýšlet.
Myslela jsem, že jsem zamilovaná.
Už si to nemyslím.. Láska má vypadat jinak.
Mě jenom štve to, že ho nemůžu dostat. Proto ho chci.
Irituje mě jeho nezájem a tak jak slepice přilejzám, i kdž ve skutečnosti ho možná an nechci..
Nebo chci?
Já nevím..
Fakt si nejsem ničím jistá..
Ale doteď to bylo tak, že když mě někdo chtěl, nechtěla jsem.. byla to nuda.
Ale jakmile mě někdo odmítá, ještě víc dolejzám.. vždť víte..
A tak mě napadá..
Dokážu vůbec někdy někoho doopravdy milovat?
Bez těhle her a všeho okolo?

Já už se na všechno můžu..

23. května 2012 v 22:57
vysrat.
A taky na to seru.
Některejm lidem nebudu nikdy dost dobrá, tak prostě nasrat.
Já už na to nemam..
Ať si teda všichni myslej co chtěj
Končim s nějakou snahou bejt přátelská.
Hádám se s čím dál víc lidma..
Asi je to fakt mnou..
Smutný je, že ti druzí jsou pak v pohodě a já doma brečim..
Ale koho to zajímá, že?
To je prostě mojí debilní povahou.. lpět na lidech.
Mhmmm

urážení

22. května 2012 v 18:49 My dear diary
Zas mi jednou přetejkaj nervy z Radima..
To není možný, kvuli čemu on se uráží.
To nedělaj ani malý děti, to mi věřte.
Kolikrát je situace, kdy bych se měla urazit spíš já, ne on..
Ale on se urazí, že já se urazim.
A protože já to radši přejdu, nechci zůstávat uražená a rozhádaná.
Je to prostě zbytečný
Co ale s takovym člověkem?
A neříkejte, ať ho enchám bejt, všichni dobře víme, že nenechám..
Já to chci jenom nějak změnit

na opravdovou lásku už se asi nehraje

20. května 2012 v 19:35 My dear diary
Čím víc přemýšlím nad mýma dosavadníma zkušenostma a nárokama a nad vším..
Napadá mě, jestli vážně neočekávám trochu moc.
Vadí mi hodně věcí a maličkostí a vim, že chlapům prostě ani polovina nedojde.
Což mi připomíná :
tohle
Asi čekám trochu víc..
Ale vidím to kolem sebe pořád.
Kamarádka mi řekla: No nemysli si, my ten vztah taky nemáme ideální.. On mě podvádí a já jeho občas taky.
Copak je to normální?
Asi se nemaj tak rádi, nebo já nevím..
Stejně mi připadá, že vztahy nejsou o lásce, ale ve většině případů jen o nějakym kompromisu.
Asi bych si měla zvykat a smířit se s realitou.

S Radimem jsem, teda.. občas se vídáme, píšeme si..
A když bude s jinejma, asi kašlu na nějakou čest a taky se na něj nebudu ohlížet.
Neřeknu, kdyby to byl norální oficiální vztah, ale takhle?
Co taky chtít..
Když s nim chci být za každou cenu, tak to mam mít..

Jak jsem se změnila

20. května 2012 v 14:25 My dear diary
Baví mě číst si starý články.
Přesně před 2 lety jsem si tu stěžovala, jak je můj život hrozně na hovno.
Jak ho žiju knížkama a seriálama.
Jeidný co jsem řešila bylo hubnutí a myslela jsem, že okolo toho se točí všechno.
Zajímavý sledovat, kam jsem se posunula..
V životě je hodně věcí, který bych nejradši změnila, ale přesto mam svůj život ráda.
Mam plno kamarádů, i když už vím, že spoustě z nich se nedá věřit. Jenže znám taky spoustu lidí, kterou bych v životě za jiný neměnila.
A že mam někdy depky kvuli svý povaze, postavě nebo kvuli Radimovi?
Vždyť to k tomuhle věku patří.
Jsem zvědavá, co si budu říkat, až si za pár měsíců budu číst tenhle článek.
Třeba se budu smát u toho, co jsem tenkrát řešila a nebo na tom budu uplně stejně.
Kdo ví.
Já jen, že můj život mě baví ..

Wake me up

17. května 2012 v 22:03 My dear diary
God god god god goooood
Nemam ráda falešný kámošky, nemam nemam.. a kdo by měl, že?
Zpětně si uvědomuju, jaká je Karloní skvělá kámoška. Vážně za všechny prachy.
Stačí pročíst kousek staré kanverzace a všechno mě to bije do očí.
Jak blbá Es dokážeš bejt.
Já to o sobě vim :)
Jenom tom zamrzí.

A mrzí mě, že nemám žádnou sebeúctu.
Že si s Karolínou dál budeme hrát na kámošky a s Radimem na to, že má něco cenu.
SStejně případ. Nezvzdám se jich, protože vim, jaký dokážou bejt.. Ale už jsem je prokoukla..
Oba ze stejnýho těsta.
Falešný.

Bože jak já tohle nemam ráda, chci bejt malá.
Když jsem ještě neviděla, jak jsou lidský vztahy zkažený.
Každej hraje nějaký zasraný hry a na nějakou upřímnost se nehraje.
Já tyhle hry hrát neumim a ani je hrát nechci

Den blbec

15. května 2012 v 21:55
Zabedněný lidi!!
Zabedněná Es!!

sobci, sobci, sobci¨
nejhorší je, že to jak hnusně se ke mě lidi chovaj pak odnáší lidi, kteří za nic nemůžou..

mam chuť vzít si nějaký prášky a probudit se v jinym světě
nesnášim svoje hysterický záchvaty

nesnášim falešný kámoše
nesnášim dětinský chování

nesnášim sobce

víc toho v tomhle stavu nenapíšu

Nyaah

14. května 2012 v 19:59 My dear diary
Aneb nebaví mě titulky.
Aneb nebaví mě moje stupidní zmatenost.
Nebaví mě řešit pořád dokola tyhle sračky.

Je to furt dokola, měnim názory, přemejšlim, šílim z toho.
Chvíli jsem jako v nebi, chvíli na dně.
Chvíli si říkám, že si mě nezaslouží a kašlu na něj, pak si říkám, že to za to stojí a budu bojovat.
A já nevím, co je správný.
Mohla bych to vzdát a chovat se kamarádsky.. ale ne, vážně nevydržim, jak ho pak uvidim s jinejma a budem se přetvařovat a hrát si na kamarády.

Každopádně mu teď dám najevo trochu nezájmu ..
Když může on, můžu i já.

zamilovanost? nejkrásnější a nejhorší pocit zároveň

12. května 2012 v 13:24 My dear diary
A mě je to jedno.
Je mi jedno, co si o tom kdo myslí.
S kámoškama o něm už radši nemluvim, protože bych už byla směšná.
Ale mě je to vážně jedno. Já s ním chci být, ať to stojí, co to stojí.
Chvílema jsem tak šťastná, už jen z představy, že se zas uvidíme.
Je to jako dřív.. Teda, skoro.. a já doufám, že bude.
Všechno mi to připomněl. Tu zimu s nim..
A já jsem si vzpomněla, jakej dokáže bejt. A doufám, že to tak zůstane..
Mam ho hodně ráda. Přemejšlim, jestli jsem takhle někoho někdy měla ráda.
Prosím, prosím, prosím, ať se to neposere.. Snad už si zasloužim bejt spokojená..

Just normal relationship

10. května 2012 v 19:10 My dear diary
Pf.
Proč prostě nemůžu mít jednou normálnní vztah?
Proč vždycky klukovi stačim jen tak napůl??
Co dělám tak špatně?
Proč ségra vždycky potká kluka, hezky si píšou a po chvíli spolu prostě jsou?
Proč to tak není u mě?
Co dělám blbě?
Je to tim, že si to nechám líbit..
Já fakt nevim.

I love you or something like that

10. května 2012 v 18:58 My dear diary
Dear readers.
Jsem v prdeli.
Vím, že jsem tolikrát napsala, že nikdy víc. Že ho nechci ani vidět.. že bla bla bla.
A vím, že to ještě napíšu. A vím jak jsem hloupá. Nemusíte mi to psát, vím to moc dobře.
Jenže já ho mam moc ráda. A nějak nedokážu bejt bez něj. Nebo.. dokážu.. Jenže, když jsem pak s nim? Všechno mu odpustim, veškerá naštvanost je ta tam a prostě chci jen jeho.
Trošku na nic, já vim.
Jenže co je horší, on mi teď připomněl, jaký to bylo ze začátku.
Má asi nějakou světlou chvilku, nebo co, ale je milej.. a hodnej.. a to je ještě víc na nic! Protože pak si už vůbec nedovedu představit, bejt bez něj.
Tohle mě zabíjí.
Bejt zamilovaná do někoho, kdo mě nechce..
Nejhorší pocit.

Can't help falling in love ..

5. května 2012 v 22:11 My dear diary
Je to horší, než s Vyhulenym..
A to že s nim to bylo špatný.
100x jsem se na něj vykašlala a chtěla zapomenout ..1000x jsem znova přesvědčneá, že to za to stojí.
Nestojí a já to vím. Vím, že to dopadně blbě. Ale nemůžu si pomoct.
Nic spolu teď nemáme a při troše rozumu ani mít nebudeme.
Ale stejně se bojím, že až bude příležitost, znova do toho spadnu, znova to poseru.
A nikdy se z toho nevymotnám..
Vážně ho mam hrozně ráda a nenávidim ho zároveň

Hate myself for loving you

4. května 2012 v 22:22 My dear diary
Já se za sebe budu brzo tak stydět, že asi změním blog, aby jste mi za to nenadávali.
Jsme kamarádi. Dokonce uznal chybu a omluvil se.
To jsem nečekala.
Já ho mam prostě ráda, dost. Nechci!
Vím, že nesmím, vím, jak by to dopadlo, vím, že to nikdy nebude brát jak já..
Vubec nechápu, proč spolu zase mluvíme, proč najednou nejsem naštvaná..
Jsem blbá a moc dobře to vim..

Call me stupid

3. května 2012 v 22:40 My dear diary
S Radimem se bavim.
Je to na dlouho a já o to nestála, nejdřív jsem ho slušně poslala do prdele, ale teď jsme prej zadobře.
I když myslim, že oba dva moc dobře víme, že nejsme.
Myslim, že jsem ho měla fakt ráda, hodně.. A pořád mam.
Já bych byla schopná bejt tak blbá, všehno mu odpustit a jít do toho znova.. Možná bych byla schopná dělat tohle dokud by mě uplně nezničil.
A proto to sem musím napsat a vyslechnout si, jak jsem blbá. Protože ani nevím, proč se s ní bavím.
Ale ne, můžu ho mít ráda jak chci.. on si mě nezaslouží a já najdu někoho, kdo si mě bude vážit.
Nemám v úmyslu mu odpustit a jednou, až mi na něm nebude pořád záležet ( i když nechci) tak mu to pořádně všechno vpálim. I když myslim, že už to pochopil.
Jedno blbý promiň, by stačilo.. Protože to by znamenalo, že si uvědomuje, co mi udělal.. Ale to se nestane.

Na Karolínu už taky nemám nervy. Moc dobře ví, že nesnášim, když o něm mluví, ale dneska jsem si zase vyslechla spustu věcí, co mě vážně nadchly.. Musí to dělat naschvál, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Jsem asi vážně moc blbá, prostě mi na lidech moc záleží a pak si nechám líbit tohle.. Nebo se fakt k lidem neumim chovat, nebo já nevim

A třetí věc co mě sere.. Moje máma.
Docela dlouho se jí dařilo nepít.. Tradá, je to zpátky v plný parádě. A to je to poslední, co potřebuju.
Opilecký hádky a ostudu

forget..

2. května 2012 v 8:24 My dear diary
Nenávidim Radima!!
Ať se mi ani neozývá!
On je naštvanej na mě, chápete to?
Sobec, fakt že jo.
Já jsem si totiž dovolila ho smazat.. Ale to že on mi tolikrát ublížil, to je asi v pohodě.
A ještě se prej snažil bejt kamarád.. Kamarádi se chovaj jinak.

Do toho se mi stala jedna hodně smutná věc. Nechci to tu rozepisovat ani říkat o co jde, jen jsem z toho v prdeli víc, než z nějakýho Radima..

Asi stárnu, nebo co

1. května 2012 v 2:39 My dear diary
Zjišťuju, že nejlíp se mi články píšou, když příjdu z akce a mám všechno pěkně v paměti. Protože moje zapomínání je tragický. A to jsem vždycky myslela, že to je z chlastu.. Há, blbost, nepamatuju si půlku a to ani pít nemusim.

Dnešní den byl fakt nabytej, po dlouhý době v jednou kole.
Byla jsem slavit čarodejnice a bylo to docela zajímavý.Je fajn zůstávat střízlivá.
Když tak koukám na ty ožralý lidi, co předváděj a představim si, že se třeba chovám stejně, vůbec se mi pít nechce.
A byla tam ta jedna pí. co se srala do mě a do Radima, když jsme spolu ještě "byli" Trapná to holka, nevím, jak jsem na ní mohla žárlit, já snad nikoho ubožejšího ještě neviděla, a to že jsem už pár ubohejch nanynek viděla, tahle zaručeně boduje. Naštěstí už se tomu vážně jen směju.

Byla tak taky ta nádhera, za kterou mě Radim "vyměnil". Když jsem jí viděla, měla jsem trochu zkaženou náladu, ale jakmile jsem jí viděla, jak se oplazí po jinym a je nametená jak dělo.. Přešlo mě to.
Já nevim, třeba až Radim pozná, co jsou tyhle holky zač, uvědomí si, jaká jsem byla já.
Radim tam naštěstí nebyl, což jsem upřímně ráda.
Zato tam byl David. Ten kamarád, co začal projevovat zájem. Trochu jsme pokecali, ale nikdy ne o samotě. Ale byl milej :)
Trochu mě mrzelo, když se pak s jeho partou vypařil a já ho tam hledala. Samozřejmě jsem ho zahlídla vracet se, až když jsem už odjížděla pryč.

Ale co :)