Duben 2012

Upřímný přátelství?

29. dubna 2012 v 17:50 My dear diary
Já jsem asi k okolí přehnaně kritická a moc od druhých očekávám, nebo jsem prostě blbá a neodhadnu jejich pravou tvář..
Nejen, že si vybírám špatný kluky, ale asi i špatný kamarádky.
Jelikož nerada pomlouvám, nechci tohle říkat někomu jinému..Protože já jí nechci pomlouvat, ale jsou věci, které mi prostě vadí a potřebuju se z toho vypsat.
Káju neznám moc dlouho, znám jí od začátku střední školy..
Zjistili jsme, že máme dost společnýho a ta jsou z nás hodně velký kamarádky.
Jenže teď si spíš lezeme na nervy a..
Nejhorší je, že ani nevím, co přesně chci psát. Je to kompikované a těžko to jde napsat tak, aby nás v tom někdo náhodou nepoznal.

Kája má sestřenici (sice nevlastní, ale to je detail), Krávu, která chodila s Radimem.
To jen aby v tom bylo jasno.
A Kája zná hodně dobře i Radima.. Asi lépe než já.

Když jsem začala mít ráda Radima, nebylo to zase tak dávno, co se s Kráva s Radimem rozešli.
A Kája? Protože byla zvyklá, trávit čas s Krávou i s Radimem, asi to nemohla překonat, i když mi tvrdila, že jí to nevadí.
Vadilo. A od začátku mi to dávala nenápadně najevo : ,,to když byl Radim ještě s Krávou ( ne, ona jí tak neříká, teda většinou, to jen já) .." Měla jsem to na talíři pořád.
Víte jaký to je, když chcete od svojí kamarádky podporu a dostane se vám spíše připomínání faktu, který byste nejradši ignorovali?
Nebudu tady snad ani rozebírat, že mu i po tom, co jsme si spolu začli, dávala pusy.
Ne, to komentovat nebudu.
Ale já jí vždycky říkám věci tak, aby jí to neublížilo. Snažím se stát na její straně, i když kolikrát nemá pravdu, protože tak to kamarádky přece dělaj, ne?
Už je to dlouho, co jsem si s Radimem začala.. Do teď to slýchám. O něm a o Krávě, když ještě byli spolu.

Nebaví mě, jak mi furt předhazuje, že zná Radima líp a dýl a.. Nedokážu to všechno popsat.. asi byste to museli znát celý a nebo sami zažít. Občas mi to od ní příjde jak naschvály

A pak.. pořád si stěžuje!
Ráda jí vyslechnu a pomůžu, když je to v mých silách, ale když si někdo stěžuje v jednom kuse a druhého nepustí ke slovu? A když už se ke slovuu dostanu, nestihnu doříct větu, protože ona mi řekne hm a dál mluví o sobě.

Je toho tolik a já zjišťuju, že to kamarádství přestávám brát upřímně. Občas mi to příjde spíš jako soutěž, protože se jen předháníme, kdo je lepší..
A abych nezapomněla, k tomu stěžovaní patří i její skvělý nálady.
Jdu jí takhle jednou naproti, mam dobrou náladu a ona místo pozravu vyštěkne, proč je zase naštvaná a celej den si prostě stěžuje a tváří se, že by to otrávilo snad i protijed.

Je toho tolik.. Ale myslim, že ten článek je už dlouhej dost a stejně se na mě v komentářích jen slítnete jako supi, co jsem to za kámošku, když tohle píšu..

Ale já jí mam ráda, jako kamarádku samozřejmě. Když zrovna nemá ty svoje nálady, sokáže bejt fakt fajn. Hlavně dřív bývala fakt fajn.
..Jenže to už je jak s Radimem.. víc se kvuli tomu člověku trápim, než abych se díky nim radovala.
A není pak lepší, přestat se snažit a vykašlat se na ně?

.. jak umím žít i bez tebe

29. dubna 2012 v 14:29 My dear diary
Už to je týden, co jsme se neviděli, týden, co jsme spolu nemluvili, týden jsme si nepsali.
Já nevím, někdy mě to docela dostane a mam pak celkem blbou náladu, ale mohlo by být mnohem hůř.
Jen se bojím, jaké to bude, až se někde uvidíme. Ne, nechci s ním už nic mít, ale přece jen, nepotřebuju se na něj dívat s jinýma..
Ale všechno to chce čas.
Dost o něm.

Taky o někom jiném. Trochu o mě jeví zájem, nebo aspoň ostatní to tak vidí, můj kamarád. Už jsem se tady o něm zmínila, hrozně dlouho jsem ho neviděla a najednou jsem zjistila, že je celkem fajn. Uvidíme se zítra, tak jsem zvědavá, co z toho bude.

Trochu mě mrzí, že na blogu musím být anonymní, chtěla bych psát o spoustě věcí, ale bojím se, že mě v tom někdo pozná. Proto musím být fakt opatrná, co jsem píšu a podle čeho by mě mohli druzí identifikovat.. Já vím, má to tak dost lidí, ale někdy mě to fakt štve.

Nechci brečet

26. dubna 2012 v 17:31 My dear diary
Nechci na něj myslet, nechci brečet.
Jsem se zas dozvěděla...
On už bere na výlety, jako brával mě, jinou.
A asi mu je úplně jedno, že nějaká Es někdy existovala..
Nevim jestli bolí víc vzpomínky na to hezký nebo na to, jak mi ublížil.
A už mam zase slzy na krajíčku.
Mě je z něj špatně!
A je mi špatně ze mě.. že jsem byla tak pitomá.
Nesnášim ho.
Vážně..
A chci, aby mi byl jedno.
Chci, aby mi bylo jedno, že je někde s jinejma.
HELP ME!

Don't you dare..

26. dubna 2012 v 15:46 My dear diary
Tak jo, jsem v pohodě.
Dokud někdo neřekne jeho pitomý jméno!! To je pak nálada v ******

Víte co, blokování na fb vážně pomáhá. Protože bych se pořád dívala na jeho příspěvky a zbytečně se nervovala.
Já nechci vědět, co dělá, nechci vědět, s kym je.
Dostalo by mě to.
Někdy je prostě lepší nevědět a zapomenout.
A tak to bude.
Když budu mít trochu štěstí, potáme se až na začátku prázdnin.
To zní fajn, ne?

Přemýšlela jsem, jak by to dopadlo, kdybychom se potkali někde dřív.
Kdybych zase pila.
Ale víte co? NE! Už jen ta představa, že byl s jinou i přesto, že jsem byla jen o pár metrů jinde se mi hnusí.
Ať si s ní teda je, nebo ať si střídá holky, když si tim zvyšuje sebevědomí..
Ale ať zapomene, že někdy bylo nějaký my.

Sejde z očí, sejde z mysli, ne? Tak snad! :)

How sad..

25. dubna 2012 v 16:45 My dear diary
Tak nějak nevím, jestli mam větší chuť někde se zahrabat a vylézt tak za rok, nebo něco rozbít a rozkopat.
Od rána mi všechno leze na nervy.. Začalo to tím, že jsem zapomněla vypít kafe.. No vážně, koho by to nenaštvalo? :D

Děkuju za vaše reakce k poslednímu článku.
Snažím se na něj nemyslet, chvílema to jde, chvílema je to na nic, ale čekala jsem to horší.. Už to bylo i horší. Dřív, vždyť víte, kolikrát už tu byla nějaká velká hádka.. tenkrát jsem trpěla. Teď? Asi jsem si zvykla. No není to procházka růžovým sadem, ale přežívám.

A pogratulujte mi! Protože jsem ty všechny smsky smazala.
Teda, aspoň jednu jsem si chtěla v mobilu nechat, ale nakonec letěly všechny.

Stejně, jak jsem si je četla, bylo mi to všechno hrozně líto.
Ze začátku, jak se choval.. a to co se z něj stalo..
Vím, že bych teď asi měla být co nejvíc mezi lidma, ale já jsem alergická pomalu na každýho.
Tenhle neumí normálně mluvit, ta se pořád blbě směje, tamten blbě čumí a tenhle zas moc dupe.
Vadí mi uplně všechno.
.....Já chci být zase normální...

erase our memories

24. dubna 2012 v 21:14 My dear diary
Huh. Nějak nemám ani o čem psát, ale přesto mám chuť se ze všeho vypsat.
Potřebuju si to v hlavě všechno nějak utřídit.
Jak je možný, že přes to všechno, přes to, jak mi Radim ublížil, jak mě ponížil, jak se teď cítím nedokážu říct: Od teď na ně kašlu, na kretény ?
Teda, já to říkám, a to dost často, jenom to nemyslim tak uplně upřímně.
A jsem dokonce tak hloupá, že kdyby se Radim začal chovat jako dřív, já bych mu všechno odpustila.
Ale nebojte, vím, že on už se nezmění. Ať si blbne hlavu tý svý víkendový krásce, za kterou mě vyměnil, frajer.
Všechno se to ve mně pře.
Na jednou stranu mám obrovskou chuť se mu pomstít, nenávidět ho.
Na druhou stranu? Nechci. Už to tady jednou bylo, s Vyhuleným, který mi v podstatě udělal to samý a já v sobě prosě nechci mít vztek a nenávist.
Takže chci asi prostě co nejrychleji na všechno zapomenout.
Možná i na to hezký.. ono líp.
Nesmím nad tím tolik přemýšlet, pak je to dobrý.. ale jakmile si představim, jak mě držel, jak jsem byla s ním.. a jak mi potom začal ubližovat a já blbá si to nechala líbit.. jakmile si vybavim jeho hnusný chování... Je to špatný.

Takže.. Nějaké tipy, jak rychle zapomenout?
Nedokážu ani smazat ty pitomý hezký smsky, vyhodit všechno, co mě s ním spojovalo..
Já si asi hlavně nedokážu připustit, že je vážně konec. Někde ve mě je pořád kousek naděje.
Protože by to všechno bylo taaak fajn.

Proto mi poraďte cokoli!
Jak se od něj odprostit, jak si připusit konec, jak zapomenout, jak se posunout dál..

Protože to bych teď uvítala

Tak doufám, že si čas pospíší a urychleně všechno zahojí

23. dubna 2012 v 16:51 My dear diary
Radim je debil a nikdy jsem se ho neměla zastávat.
Nenávidim ho.. asi se o to celou dobu snažil, jinak si to nedovedu vysvětlit.
Ještě před tejden? V pohodě, spolu ..
A teď? Nejradši bych ho neznala.
Když už se zahazuje s jinou, může to aspoň dělat tak, abych to nezjístila..
A ne se při tom nechat vyfotit.
Fuuu, musim se fakt držet, abych mu nenapsala něco dost hnusnýho.
Ale nesmim.. nebudu ze sebe ještě dělat chudinku..
Ať si aspoň myslí, že mi to je jedno, když nic jinýho.

A doufám, že na něj hodně rychle zapomenu.
Ostatně já už na něj ani vzpomínat nechci.
To jsem si zas jednou nasrala do bot.

Broken promises?

22. dubna 2012 v 19:44 My dear diary
No.
The problem is that he never promised anything.
He never promised that we'll be together.
He never promised that he will be good to me
The didn't even say that he will try.
He was honest with me..
I was just fool, I thought that one day he will really like me
I thought that it's all going to be ok.
But it's my fault.
My mistake.
I believed his worlds..
But I can't stay this
No more.
So I will just pretend like nothing ever happend
Like there was no us
Like we never met

And I will hope that one day, one day, he will realize that I really liked him and that we could be happy
And I hope that when he'll realize it.. I will be anywhere else
With people who worth it

Můj blog, ne váš..

22. dubna 2012 v 11:14 My dear diary
Jo máte, pravdu.
Vždycky skončim s nim, protože ho mam do prdele prostě ráda.
Copak jste nikdy neměli rádi??
Copak pro vás je jednoduchý, nechat jít někoho, s kým jste něco prožili?
Tak to celkem závist ..

Jo, jsem blbá kráva, protože dokola dávám lidem šance, který si nezasloužej.
Odkopávám lidi, co by mě mohli mít rádi a starám se o lidi, co na mě serou
Ale já taková jsem a i když se snažim to změnit, prostě mi to nejde..

Co s tim mam asi dělat?
Myslíte, že mě těší, že se kvuli němu trápim?
Že ho chci mít ráda?
Ne nechci, ale neumim to jen tak zastavit ;)

Myslíte, že nevim, že si mě nezaslouží?

Tak fajn, nezvládnu to, spokojený??

Fuck it

21. dubna 2012 v 22:35 My dear diary
all.
Třískněte mě třeba něčim po hlavě, jestli ještě někdy budu tak blbá, jako jsem byla!
Takovou dobu se trápit kvuli někomu, kdo si na mě sotva vzpomene.
To určitě..
No more
A doufám, že už jsem se vážně poučila a znova s nim nikdy nebudu''!!!

Im sick of everything

21. dubna 2012 v 15:59 My dear diary
Posralo se, co mohlo.
Že se kvuli němu hádám už i s kamarádkama..To je celkem nic moc.
Mam dost všeho.
Mam dost jeho, lidí tady, lidí všude.
Zrušim s nim neškerý kontakt a aby to zas nedopadlo tak, že na nejbližší akci budeme spolu, dávám si pauzu od akcí, kam chodí a vůbec od akcí celkově.
Leze to do peněz, vždycky se akorát naseru a mam z toho leda tak kocovinu.
Doufám, že to pomůže a že se z toho co nejdřív vyléčim.
Protože chování, který předváděl včera.. To svědčilo o všem.

Začla jsem se víc věnovat škole, tak v tom takhle aspoň můžu pokračovat.
Jsem fakt unavená z těch lidí tady.
Neumí se starat sami o sebe, blbý kecy maj..

Já vím, že píšu tak po 10., že s ním končím a vždycky to dopadlo stejně.
Ale já s ním vážně chci skončit.
Pořebuju s tím nějak pomoct..

Es? Is it still you?

17. dubna 2012 v 21:37 My dear diary
Čtu si rok starý články a nestačim se divit, jak je švechno stejný a tolik jiný.
Vídám se s jinýma lidma, já jsem jiná..
Ale přitom zažívám v podstatě to stejný.
A říkám si, jak jsem za to dobu ztratila tolik sebeúcty.
S Radimem jsme se nedávno viděli.
Teda, už nevím, kdy jsem o něm psala naposled..
Ale vyjímečně si teda udělal čas.
A vážně.. na tohle nemam.
Dřív se snažil, dřív se zajímal.
Teď? Mam pocit, že mě má jen na jedno.
Ale co .. doufám, že mi tenhle momentální laxní přístup ještě chvíli vydrží a pomalu se smiřuju s tim,že celá tahle šaškárna, která se táhne už od podzima pujde do prdele.
Copak jsem se narodila, abych se pořád někoho doprošovala?
Jediný dva kluci, který jsem doopravdy chtěla ze mě dokázali udělat nehoráznou krávu.
Jo, Radim aspoň nechtěně, nebo co já vim
Vyhulenej to asi dělal naschvál..
Já mam Radima vážně dost ráda, ale nemůžu ho pořád dokola omlouvat..
A to ani teď nic špatnýho neudělal, jen mi to prostě všechno dochází.
Neříkám, že toho nechávám.. Dávam si čas do léta.
A jestli do začátku léta nebude něco jinak, tak čau.
Přes léto se z toho vyléčim, to aspoň není počasí na depky.
A když bude, bude.. Všechno prostě nemůže bejt pořád růžový.
Hm

Doma je to k nevydržení

12. dubna 2012 v 17:25 My dear diary
Začínám uvažovat nad tím, že se odstěhuju k tátovi.
Tady se to nedá.
Sestra s mámou na mě koukaj jak na nejlínější prase.
Uznávám, že nejsem zrovna nejpořádnější, ale poslední dobou se fakt snažim.
Dobrovolně uklízim, meju hajzl, vanu, luxuju, starám se o zvířata, myju nádobí..
Ne, jim je to málo.
Sestra si totiž usmyslela, že jsem líný prase a nadává mi furt dokola, že nic nedělám.
A co dělá ona? Že omeje pár talířků a otře linku, aby to vypadalo?
Pak na mě ještě řve, jak kdyby moje máma byla ona.
Dělám toho 2x tolik co ona, ale ona mi ještě nadává.
Máma ve mě taky vidí jen to nejhorší, nebudu se tu vypisovat o naší poslední hádce, ale přehnala to ona, ne já.
A já už to tu nemužu vydržet.. to je prostě nespravedlivý..

Jenže když budu u táty, příjdu o pohodu..
Nebudu mít počítač, internet, udu bydlet ve městě, v malym bytě
Nebudu moc chodit na místní akce. A vubec, to bych nepřežila
Ale tohle se nedá

there's still so much going on

11. dubna 2012 v 21:20 My dear diary
Pořád si říká, jak jsem hloupá, že se pořád držim Radima.
Být s někým, kdo chce všechno, jen je vztah?
S někým, s kym nikdy nebudu mít žádnou jistotu?
S někým, kdo pořád má rád svojí bejvalou?

Jenže pak jsou tu prostě krásný chvíle a já o ně nechci přijít.
A tak si říkám, že to přece má i svoje výhody.
Já s ním prostě chci být.
Nevim proč!
Má takovejch špatnejch vlastností.. ale jednou jsem ho začla mít ráda, nic už s tím neudělám..

Ale občas si fatk přeju, abych ho nikdy nepotkala..
Možná je to i mojí přehnanou žárlivostí.
Ale když se po zábavě spřátelí na fb s nějakou holkou, olajkuje jí každou fotku a pak zjistim, že jí má i v mobilu..
Já vim, fejsbuk, ale.. holky, vás by to neštvalo?

Řekl mi už hodněkrát, že mě má rád.. to je pokrok
Haha, smutný..
Mě je jedno, že nebudeme mít normální vztah.. jen se o něj nechci dělit a nechci ho ztratit .. :/

kill me

10. dubna 2012 v 5:57 My dear diary
Zabijte mě, nebo mě brzo zabije někdo jinej..

Jadada, mam fakt skvělou rodinu
Včera jsem byla u Radima, neptejte se proč nebo jestli jsem uplně blbá
Asi jsem..
Ale přes telefon jsem se doost pohádala s mámou a pak si před Radimem pobrečela :/

Máma jsem prej včera hrozně sobecky ublížila
smutný je, že ani nevim, co jsem udělala..

každopádně to teď bude doma celkem peklo ..

Is this going to be ok?

8. dubna 2012 v 21:17 My dear diary
Já nevim, jestli brečet, nebo se smát.
Včera, když jsem šla na tu akci.. byla jsem už rozhodnutá jít domů..¨
Pak jsem ho uviděla a tak jsem změnila názor a šla dovnitř..

Říkám si, že ho nemam ráda.. že jsem si zas jen něco namlouvala..
Ale kdybych neměla, nešla bych tam.

Když mě viděl, popadl mě a šli jsme tancovat
A já na něj měla bejt naštvaná..
Ale já prostě nemohla, pořád jsem se na něj musela smát a bylo mi v tu chvíli jedno, jak moc mi ublížil.

Málem jsem skončila u něj doma, naštěstí nakonec ne.
Vysvětlil mi, že s krávou by nic mít nechtěl ( jasně)
ale že si rádi povídaj..

Nebudu psát jak, ale vydedukovala jsem z toho všeho jedno
Pořád, celou dobu, to není o ničem jinym, než o jeho bejvalce.
On jí asi pořád miluje, nebo co.

Tohle se fakt nedá, bejt zamilovaná do někoho, kdo miluje někoho jinýho.

A přitom to všechno mohlo bejt tak fajn..
Jen možná, kdybych ho potkala jindy..

Nemusela jsem ale před nim dostat další záchvat breku..
Já fakt nevim, co si myslet
Chvíli si říkám, že je to bezcitnej debil..
Pak ale chvílema.. všechno je to tak krásný¨

A kdybych ho přestala řešit..
V poslední době kluci docela projevujou zájem..
Jenže.. KDYBY!

Měla bych přestat kalit

8. dubna 2012 v 13:28 My dear diary
Hm..
Včera jsem byla opět kalit a hádejte kde jsem málem neskončila?
Potkala jsem tam Radima a myslela, že spolu teda nemluvíme.. A on mě vytáhl tancovat a zas se na něco vyptával.
Aspoň že mu to není uplně jedno..
No, dost jsem toho vypila a když se šlo pak pokračovat jinam, už jsem byla slušně.
Chtěl abysme šli k němu.. aspoň že tam jsem nešla..
Ta "kráva" tam byla taky, chovala se podobně jak minule, ale už jsme prej zadobře

Nechápu ale, proč jsem se před nim zase rozbrečela a on odešel nasraně domu.
Fakt miluju jak mi ten chlast přidává na emocích :D Jak kdybych to potřebovala..

Co mě ale překvapilo, že ještě pořád řeší jeho bejvalku.. Takže to ani nemusim začínat znova řešit, protože to prostě nikam nepovede!!
Musim si to pamatovat :)

Já už ani nevim, co chci

5. dubna 2012 v 11:43 My dear diary
Nic už nechápu.
Nechápu svoje myšlení..
V neděli mi došlo, že je fakt konec a že ho ani nechci
Ale pořád mi chybí a myslim na něj.. Proč?
Proč, když není na co.. když vim, jakej je
Když vim jak se změnil a že už to prostě nebude jako dřív
..

Proč se musel změnit?
Všechno se musí vždycky posrat

A co teď?

2. dubna 2012 v 18:11 My dear diary
Snažim se mít v sobě co nejvíc optimismu.
A ono to vážně pomáhá..
Myšlenky na něj zaháním.. a vubec na všechno špatný a snažim hledat ty drobnosti, které maj dělat život lepší .. A oni tu jsou, stačí se dívat.

No, v sobotu na tý akci, jsem se po dvou letech viděla s jednim klukem.
Dřív byl takovej.. Namyšlenej, povrchní..
No co já vim, jakej je teď
Ale tam byl hrozně milej.
Řekl, že je ze mě pěkná holka.
Dneska mi sám od sebe začal psát.
Trochu mě i mrzelo, že jsem se mu v sobotu nevěnovala víc a pořád ho odbýjela..
Řešila jsem furt Radima, přitom on byl tak fajn

A teď nad nim přemýšlim.
A zase si říkám, že jsem trochu blbá, když hned začínám přemejšlet nad jinym..
Jenže zas by mi to třeba pomohlo zapomenout na Radima?
hmm :D

A nevim, proč se mi chce myslet a smutnit nad Radimem, když jsem si v neděli říkala, že bych s nim ani nechtěla bejt.
Ten kluk se mi hnusil
Tak proč?

Na lepší zítřky

1. dubna 2012 v 19:11 My dear diary
Tak a dost, mam toho pesimismu dost!
Nebudu přece brečet pořád dokola nad tou samou věcí..
Od teď už myslím jenom pozitivně :)
Sice nemam páru, jak to udělám..
Ale nějak to bude muset jít..
Asi to bude trvat, ale budu se snažit
Už mam dost těhle depresivních ubulenejch nálad.
Chci být jako dřív.. beztarostný, vysmátá.

Takže teď si du hezky číst o pozitivním myšlený a začnu pozitivně přemýšlet! :)

Chci se zeptat, má tady někdo ochotnej zkušenosti s grafikou?
Už by to po těch měsících chtělo vyměnit design ..
Na nějakej veselejší :)
!!