Únor 2012

No metter what I still belive in fairytales

28. února 2012 v 0:04 My dear diary
I když nám lidé často hází klacky pod nohy, nevidíme moc důvodů se smát a nejradši bychom se jenom litovali.. Život je skvělej.
To jenom lidé si ho kazí.
A pokud to chceme změnit, měli bychom začít u sebe.
Věřím v karmu. Věřím, že všechno špatný, co se mi děje, se děje z nějakého důvodu.

Zamilovala jsem se do Radima, dával mi naději, věřila jsem v to. Bum.. je konec, on se zrovna netrápí a vzal mi veškerou naději. Nechal mi jen vzpomínky a sebelítost.
Jenže přesně tohle jsem udělala svýmu ex.
Trápila jsem se kvůli jeho bejvalý. Protože vím, že on jí má pořád rád a asi vždycky bude (fňuk)
A ona si to pocit užívá.

Přesně takovou bývalou jsem já pro svýho ex.
Prostě se mi všechno vrací.

Takže pokud chceme nějaký spravedlivý chování.. Měli bychom začít u sebe.

.. A i když se dějou hnusný věci.. Pořád věřim, že jednoho dne budu žít svojí pohádku

Chasing memories

26. února 2012 v 12:40 My dear diary
Dala jsem mu šanci. Slíbil, že se uvidíme. Vykašlal se na mě. Vím, že jsem blbá.
Ale kdybych i po tomhle věřila, že bude jinej, byla bych extra blbá.
Nevím, co se pokazilo a vadí mi to . Ale snad mi brzo bude líp.
Třeba brzo zapomenu.
.. Měla bych si prostě vážit těch hezkých vzpomínek na něj a zapomenout na ty špatné.
Jenže to mě bude pořád vracet do minulosti a nikdy ho nepřestanu chtít.
Když si budu ale pamatovat to špatný.. stejně ho z hlavy nedostanu.

Proč!!!!!

Smutný. Myslim, že nemá ani tušení, jak moc mi ubližuje, jak moc se trápim a jak moc ho mam ráda. Jak moc chci být s nim.
Myslim, že si neuvědomuje vůbec nic..

Fuck it all

19. února 2012 v 13:18 My dear diary
Končim s nim.
Nesnášim ho.
Nejsem schopná napsat něco normálního..
Protože zase přes slzy nevidim.

.. Jo, prohrála jsem já.

Pak nemam bejt hnusná na ostatní, když se kě mě pořád někdo chová jak ke kusu hadru.

Fuuuuuuu..
Musim se vybulet, přežrat, opít.. obarvit si vlasy, nebo cokoliv.
Jen musim doufat, aby mě to rychle přešlo.

Breath

I'm gonna win this

15. února 2012 v 17:20 My dear diary
Mam toho dost.
Toho pocitu zoufalství. Z něho
Napsal mi, jakoby nic.
Prostě se nic nestalo.. dva dny jsem kvuli němu neprobrečela.

Ale já to takhle nechci nechat.
Nikam to nevede.

Chci, aby mě nechal bejt, ale zároveň to nedokážu.

..Začnu se k němu chovat tak, jako on ke mě..
A uvidíme ;)

Smát se/ brečet?

14. února 2012 v 19:54 My dear diary
Nevím už vůbec nic. Ostatně jako vždycky.
Včera jsme se .. nemužu říct pohádali. Prostě mě vytočil jeho přístupem. Přitom jsem nic špatnýho nenapsala. Urazil se. Nemluví se mnou.. a mam pocit, že už ani nebude.

Není mi to jedno.. Štve mě to.. Ale ty vzpomínky si prostě zakazuju, jinak to nejde.
Začnu žít jako dřív.
Vrátim se k věcem, jak byli, než jsem ho poznala.
Nic jinýho mi nezbejvá.

Je to tak sprostý.
Jen tak někoho azčít ignorovat. Bez důvodu.
Nedokázat to přinejmenšim napsat.. natož říct.

Třeba to tak neprožívá, třeba se tim baví. Já nevím, ale mě sranda přešla.

Ono je fajn, že je mi s nim jednou tejdně krásně a že jsou chvilky,který bych nejradši zastavila a nikdy nepřerušila.
Ale to co prožívám, když s nim nejsem? Zoufalství, bezmoc, smutek, stesk, ponížení.

Já už na to dál nemam.
Nejhorší je, že si říkám, že už nikoho jako on nenajdu.Myslim ty dobrý vlastnosti.

Je to nefér, že vždycky nalítnu někomu takovýmu. Ale asi i moje chyba.
Po zkušenostech s Vyhulenym jsem se měla opučit..nenechal si s..t na hlavu.
Jenže já věřila, že Radim je jinej.
Asi není, když mu nestojim ani za vysvětlení.
Za nic.

A ať mi zkusí napsat a předstírat, že se nic nestalo, jako má ve zvyku.

Kdyby jste věděli můj stav po tom, co mě začal ignorovat.. Volali by jste doktory
Marně jsem u mámy hledala nějaký prášky na uklidnění.
Asi tak dvě hodiny jsem brečela a klepala se.

Já nechci, abych se takhle ještě někdy cítila..
Nechci se do nikoho zamilovat.. Nechci aby mi na někom záleželo.
Protože pak akorát trpím.

změna přístupu asi nestačí

13. února 2012 v 18:36 My dear diary
Není to fajn pocit, když ráno vstanete pravou nohou z postele, všechno se vám daří, celej den je prostě fajn.
A pak se objeví někdo, kdo vám ho prostě zničí.

Já ho nenávidim.
Nenávidim ho za to, že mi začal psát.
Nenávidim ho za tu posranou první pusu, kterou mi tenkrát dal.
Nenávidim tu jeho pitomou bejvalou.
Nenávidim, jak ví vždycky všechno " nejlíp" a pořád se chlubí.
Nenávidim jeho pitomý urážení.
Nenávidim jeho stupidní přístup.
Nenávidim to, jak se kvuli němu cítim.
Nenávidim, že mi kazí dny.
Nenávidim, že první co musim udělat, když příjdu domu je běžet na fb a podívat se, jestli je online.
Nenávidim, že mi zkazil mojí etapu užívání si.
Nenávidim jak mi na něm začalo záležet.
Nenávidim, jak se sebou nehcám zacházet.
Nenávidim, že kvuli němu zas řvu.
Nenávidim pitomý vzpomínky.
Nenávidim jeho úsměv a obětí.

Já ho prostě nenávidim a nechci, aby mi na něm záleželo. Nechci se s nim vídat, změna přístupu nestačí, když vám ho někdo neustále podkopává.
Nechci na něj myslet.
A nenávidim, jak je mu to jedno. Nebo apsoň to, jak dokáže vypadat, že je mu to jedno.

A nenávidim, jak ho pořád omlouvám a snažim se ho chápat.
Nenávidim to.

Chci aby mi byl lhostejnej.

Ale zároveň vim, že naprostá většina toho není a nemůže být pravdou..
Tak to je moje pokračování.

Někdy prostě musíte změnit přístup?

5. února 2012 v 19:09 My dear diary
Máš problém? Vyřeš ho..
Nejde to? Změň způsob, jakým se na to díváš.

Já prostě nemůžu Radima k ničmeu nutit. A jelikož nechci být úplně bez něj, musím se vyrovnat s tím, že to bdue buď takhle a nebo nijak.

A tak to bude takhle- protože jsem s ním šťastná- když nic neřeším.
A tak s ním budu dál trávit čas a užívat života a nesmím se ohlížet do minulosti, na to, že měl 2 roky rád někoho jinýho a nesmím ani koukat do budocnosti a strachovat se, jestli se něco nezkazí.

Když se to zkazí, tak se to zkazí, ale s tím se budu vyrovnávat později.
Protože buď budu trpět teď a nebo později..
A já si to radši nechám na jindy.


Prostě chci žít přítomností, protože nic jiného mi stejně nezbývá :)

Děsně dlouhej a děsne zbytečnej článek

1. února 2012 v 15:35 My dear diary
Dřív jsem nepatřila mezi holky, které by byly nějak oblíbené. Nikdy o mě nikdo neměl zájem.. Neměla jsem vztah.
Když se na to dívám s odstupem- trápilo mě to v nějakých 13, tenkrát mi to přišlo jako hrozná tragedie, protože všechny holky někoho měly..Nechápu ale, proč jsem se tím zabývala. Ve 13 letech jsou možná dokonce důležitější kamarádské vztahy.

Časem jsem ale zjišťovala, že nejem tak uplně k ničemu, změnila jsem se.. Začala jsem se sem tam někomu líbit.

První kluk, na kterého nezapomenu je můj bývalý spolužák, který mě měl asi 2 roky moc rád.
Já ale byla povrchní- nelíbil se mi a stejně, chtěla jsem ho radši jako kamaráda. Dost jsme si psávali a já věděla, že je do mě doopravdy zamilovaný.
I s tím už se sotva pozdravím, když ho náhodou někde potkám.
Bylo pak období, kdy se mi líbil, přiznávám, ale nikdy se to nedostalo k ničemu vážnějšímu než nějakému úletu.

Další kluk, na kterého nezapomenu, je můj 1. kluk, s kterým jsem měla nějaký ten vztah.
Bylo mi 14. On se do mě zamiloval a já si s ním ráda psala, když jsme se ale měli sejít, vycouvala jsem.
Nevzpomínám si proč.
A on byl hodně zklamaný. Když to ale skončilo( předtím, než to začalo) Nemohla jsem unést, že už dál neprojevuje zájem. A tak jsme spolu začali chodit.
Byli jsme spolu 3 měsíce, poté jsem to ukončila. Asi jsem si nedovedla představit, jak moc jsem mu ublížila.
Jaký to je, když někoho, koho máte hodně rádi, jen tak odejde a nechá vás se všema krásnýma vzpomínkama a prostě odejde.
S tímhle klukem, se to vrací do teď.
Měla jsem dvě období (léto 2010, listopad 2010) kdy jsem ho vážně chtěla zpátky a pořád jsem kvuli němu brečela.
Nevím čím to bylo, pořád ten vztah k němu nějak nechápu.
Ani on to pořád nemá vyřešený. Několikrát mi to dal najevo, řekl.

Třetí kluk, který zanechal stopy v mém srdci byl Vyhulenej.
Dost jsem toho tady o něm napsala a jsem ráda, že už je to za mnou.
Půl roku čekání, ponižování, zacházení, které jsem si nezasloužila.
To, že si začal s jinou a ani mi to nedokázal přiznat. Hodně mi ublížil.

A teď? Nedokážu říct, jestli i Radim bude mezi těma, na které nezapomenu, protože to je prostě moc čerstvé.
Seznámili jsme se na nějaké akci, kde jsme se spolu hned vyspali. To že taková nejsem jsem tehdy asi neřešila.
On mi poté začal psát..Já bych to nechala být.
Kvuli Radimovi jsem si nechala utéct několik kluků. 3 minimálně, pokud vím.Kdo ví, co by bylo, kdybych si s ním tehdy nezačala.
Jenomže Radim byl zrovna po rozchodu.
Začli jsme se sem tam scházet a on mi řekl, že mít vztah nemuže.
Když nad tim tak přemýšlím.. Já ani nikdy neřekla, nepřemýšlela jsem s ním nad vztahem. Jen mi to tak nějak okolí vsugerovalo.
... Chtěla bych to všechno sepsat, ale je to pořád těžký.
Prostě nemužu.....

Tenhle článek píšu asi jen proto, abych zaměstnala mozek a nepřemýšlela nad vzomínkama s ním.
Protože to jsou krásný vzpomínky. Jsou to nějaký 3 měsíce a já už chápu, jak se cítil můj bývalý, poté co jsem ho takhle po třech měsících nechala.
Ne, Radim mě nenechal.
Ale nechová se tak, jakoby se mnou do budoucna ještě počítal a já s tím pomalu také přestávám počítat..

Já už si žádnýho kluka do života pustit nechci, ne po tomhle.
Nezní to jako nic hroznýho, že?
Ale představte si, že se nejdřív někdo chová tak, že vám na něj začně záležet.. Zažijete s nim krésný chvíle, začnete ho mít rádi..
A najedou?
Konec!