Leden 2012

Like its so easy

31. ledna 2012 v 15:02 My dear diary
Všechno mi říká, že bych to měla nachat být.
čtu si různý věci, prohlížim různé obrázky.

A v hlavně mi běhají různé myšlenky.
Měla bych to nechat být.. Ale ono to není tak jednoduchý. kéž by šlo jen si to tak říct.
To není žádná pitomá touha jako na základní škole, kdy jsem si myslela, že o vztazích a lásce něo vím a byla jsem zamilovaná do spolužáka a hrooozně jsem ho chtěla kvuli jeho očím.
netvrdím, že ted o vztazích a lásce vím o moc víc.. ale je to prostě jiný.
Všechno je to složitější.

Ono je fajn, že mi dopředu oznámil, že chodit spolu nebudeme. Ale i tak. Co čekal?
On se všim začal.. mě to bylo jedno. On začal vymejšlet co podniknem, on mi psal, on s tim všim začal..
Tak tad nemá právo nechat to být. i kdyby to bylo pro moje dobro.
Nemá.

Nebyla jsem šťastná, než jsem ho poznala. Ale právě jsem se dostala z jednoho velkýho zklamání a začala si užívat života..
A on to všechno zkazil.

A já věděla, že si nemam do života pouštět nový lidi- protože vždycky opustí.

Jak přestat mít rád.. ?

30. ledna 2012 v 21:01 My dear diary
Já nevím, spousta lidí moje články nechápe a já to chápu.
Je to prostě takovej deníček, který chápu já sama.
Nedokážu to všechno napsat.
Navíc se bojím, že kdyby někdo narazil na můj blog, pozná mě v tom.. proto nechci zacházet do přesností.

Jde o tom, že se Radim přestal ozývat po tom, co jsem začala něco řešit.
Porč? Protože mi nechce ubližovat.
A je to fér.
Dohodli jsme se, že to vrátíme tam, kde to bylo, než jsem začala něco řešit.

Já vím, že jsem neskutečně hloupá, když tohle všechno toleruju.
Trápím se. Ale pořád se trápím míň v týhle situaci, než když jsem byla bez něho.

Jenomže mě to nebaví, nechci se trápit vůbec.
Protože si nemyslím, že to dlouho vydržím.

A tak doufám, že mě to přestane zajímat.
Že mi na něm přestane záležet.
Ale mam ho vážně ráda.

A nechci..
Jak to ale zastavit?
Nedokážu si to představit

"ať žije alkohol"

29. ledna 2012 v 15:09 My dear diary
Protože je moc fajn když jsem se s nim o tom bavila, spala jsem u něj.. A on si nic z toho nepamatuje.
Každopádně.. je to jako předtim.
Hurá..
Já už nic řešit nebudu.
Prej mě má moc rád.
Aha aha
Dáváš to pěkně najevo.


Jenže já s nim radši budu takhle, než vubec..
A třeba že jsem blbá..

Zastavte to někdo

28. ledna 2012 v 9:36 My dear diary
Jsem vážně na dně.
Jsem protivná na všechny, na svoje kamarádky..
Na rodinu.¨
Ale já prostě nemužu a nedokážu někomu něco vysvětlovat, když mě stejně nechápou.
Když jsem sama, brečim. Pořád.
Když jsem mezi lidma, zadržuji slzy. Pořád.

Dneska se s Radimem uvidíme na plese.
Nevím, jak se k němu chovat.
Neozval se.
Vubec..

Asi si myslí, že je to tak pro mě lepší, ale vážně není.
Pořád jenom myslím na něj, na to, když jsme byli spolu a co všechno jsme spolu zažili.
Vážně mi nepomáhá.
Potřebuju to dořešit..
Jestli mě teda nechce, proč mi to nemuže normálně říct? Definitivně?
Tohle fakt nedávám.

Ještě nikdy jsem asi neměla žádnýho ráda tak, jako jeho..
Aspoň myslím..

Z jednoho mrtvýho bodu do dalšího

26. ledna 2012 v 18:09 My dear diary
Tak jsem to Radimovi napsala. Chtěla jsem mu to říct osobně, ale dost naléhal.
Zeptala jsem se, jak to vidí dál..
Nejdřív to nechtěl řešit přes internet, ale potom mi napsal, že věděl, že se na to zeptám.. Vztah prý ale mít nemůže.
Nechtěla jsem po něm vztah! Chtěla jsem nějakou jistotu.
No.. Je mu se mnou ale hezky a kdyby se mnou v budoucnu vztah nechtěl, nebyl by se mnou .( aspoň tak jsem to pochopila)
Napsala jsem, že jen nechci, aby to dopadlo jako s Vyhulenym.
To jsem si asi dovolila moc? Napsal, že toho nechá, na chvíli, a uvidí se. jinak neví.
Čeho? Všeho.
Co je chvíle? Neví, neví teď nic.
Tak jsem napsala, až bude vědět, ať dá vědět..
Neodepsal už nic.

Tohle mě štve.
Taky mi příjde, že z toho co píšu, máte na něj špatný obrázek.
Nechci tvrdit, že ve svém věku dokážu poznat povahu člověka, ale poznala jsem už nějaký špatný lidi. A Radim to není.
Má i spoustu dobrých vlastností- jenomže blog většinou k vypisování těhle dobrých vlastností nepoužívám. Tady si většinou jen stěžuju.

No a tak to dneska poprve držim a nepíšu mu. Musím to zvládnout- zatím. Co dál? Uvidim.

Nechtěla jsem, aby to takhle dopadlo. Je mi z toho fakt .. tak nějak smutno. Měla jsem.. a mam ho ráda. Jen mě mrzí, že on to celý vnímá trochu jinak.
Přitom myslím, že mu nejsem lhostejná.. ale to snad zjistim ..

Grrr, je to šílený, čekat, kdy se ozve.. jestli vůbec.
Ale jiný východisko nevidim..

Opět uvítám vaše rady, protože mi opravdu pomáhají.

Když nevíte jak dál..

25. ledna 2012 v 17:50 My dear diary
Mám už oči nějaký ten den pěkně opuchlý a nebaví mě, tvářit se na všechny jak kakabus.
Proto potřebuju poradit.
S Radimem jde všechno od 10 k 5.
Nevídáme se teď moc- nemá čas. Beru, že chodí do práce a má své koníčky, ale myslím, že kdyby chtěl, čas si najde.
Dřív to takhle nebylo, přišlo mi, že měl větší zájem.

A já takhle dál nemůžu. Čekat, kdy si laskavě udělá čas..
Uvítala bych taky, kdyby mi napsal něco pěknýho- nenapíše.
A nechci pořád jen čekat a brečet.
Hlavně to nekonečný čekání- čakání až se něco změní.

Pokud je tu někdo, kdo čte můj blog dýl, ví, jak to bylo s Vyhulenym. Čekání, až se něco změní.. a ono se změnilo, po půl roce začal spát s jinou a půlrok mýho života v pr...

Proto mu chci napsat ( ráda bych mu to řekla do očí, ale je to těžký, když nevím, kdy se uvidíme a čekat už prostě nemužu, nebo se zbláznim) jak to se mnou vidí do budoucna. Jestli se se mnou plánuje vídat, dokud nenajde někoho vhodnýho, na normální vztah a pak mě nechat bejt, nebo jak že to vlastně bude.
Podle odpoědi bych mu pak odepsala.. Kžadopádně mu chci napsat, že mě to takhle nebaví, že jsem s nim ráda, ale nemužu tohle dělat.

A já jsem s ním vážně ráda, asi mi bude dost líto, jestli to skončí, ale časem by to bylo asi horší a těžší.
Mám mu to teda napsat? Nebo všechno moc řešim?
Když já už vážně nemužu..

Proč i mě nemůže někdo dooprady chtít? Se vším všudy? Proč jsem všem dobrá jen napůl?

Ono se to hezky plánuje

24. ledna 2012 v 16:14 My dear diary
Hezky se to plánuje, jak na všechno budu kašlat, ale utíct se před tim nedá.
Nechápu, co se se mnou dějě.
Nedokážu dělat nic jinýho, než zadržovat slzy a pořád dokola poslouchat dvě písničky.
A přemejšlet.

Nechci o něj přijít, ale tohle mě vysiluje.
Prostě chci, aby mě měl rád, sám od sebe.. přirozeně.. chci už být štastná.
Nechci se ho vzdát, ale nechci, aby to takhle bylo dál
Tak co mam dělat?

Všechno jde do háje..
Když mu chci dát nějak najevo, že mi všechno vadí, dokážu mu akorát psát hnusně a to nechci..

Asi toho chci moc

Nádech, výdech.. hlavně klid

23. ledna 2012 v 19:55 My dear diary
Nemužu takhle dál.
Čekat, až se zase ozve, že se uvidíme.
Čekat, kdy mi napíše něco hezkýho.
Já vím, že chci asi moc.. A on není špatnej, jak si tady všichni myslí.
Ale fakt, že se vidíme 1 týdně.. a jemu to nevadí, zatimco já uírám touhou ho zase vidět..
To vážně není v pohodě.
A nic mu říct nemužu.. Nechci, aby věděl, jak to všechno vidim.

Jediný, co teď asi mužu udělat je držet si odstup.
Jedině to mi pomuže..
Protože takhle dál prostě nemužu.
Nechci.

Jenom to dokázat..

Nechci ho ztratit

22. ledna 2012 v 18:17 My dear diary
A stojí mě to veškerý ponižování sebe samotný.
A mě je to možná jedno.
Kde je nějaká moje hrdost?
Asi v nenávratnu.
Je mi to jedno, dělám cokoli, jen aby byl se mnou..

Já se totiž hrozně bojím.
Mam ho víc a víc radši a představa, že mě zklame, že ho ztratím mě děsí.
Stokrát jsem mu chtěla říct, jak ho mám ráda. Stokrát jsem se zastavila.. Neměl by on tohle říct první mě?
Chci s ním normální vztah. Já nevím, v čem je problém, ale nedokážu mu nic z toho říct.
Nechci být tou, která má ráda víc..

Chci kluka, jako byl on*.. Protože on mi dával najevo, že jsem výjmečná a že udělá cokoli, abychom byli spolu.
Asi je to luxus, který už nám kluci neumí dnes dát..
Nebo jsem si na to asi snadno zvykla.

A přitom on je tak fajn. Není, vážně to není žádnej hajzl. Chvílema to i vypadá, že mu na mě záleží.
Ale kde jsou nějaký jistoty.. ?

Chci, ale nedokážu mu říct, co k němu cítim..

Chci dělat nedobytnou, ale neumím to.
Kdykoli on se urazí, dělám všechno proto, aby to bylo zase v pohodě..
A když já se urazím? On se urazí, že já jsem uražená.
Mohla bych to dělat taky, vím, že se jen ujištuje, že mě má jistou.
Ale kdykoli mu chci dát najevo, že mě nemá tak jistou, neodepsat mu, neomluvit se.. Bojím se, že mu to bude jedno a že to mezi náma skončí.

A teď raďte...

Jen si tak přemýšlim

20. ledna 2012 v 20:50 My dear diary
Vážně se v ničem nevyznám. Dlouho jsem nemohla nic napsat, protože jsem asi neměla potřebu.¨
Škola teď vytižuje asi všechny a celkově kdykoli jsem otevřela blog.cz, nemohla jsem nic napsat.
Nevím co mám psát, neumím se vyjadřovat.
Všechno je hrozně zmatený a já nevím, čemu věřit a čím se zabývat.
Je toho tolik, co si chci zapsat, ale nedokážu to ani pojmenovat ve své hlavě, natož pak napsat.

Pořád se vídám s Radimem. Jsme "kamarádi" . A upřímě? Začíná mě to vadit.
Bylo to tak i s Vyhulenym a já to pořád tolerovala a jak jsem dopadla..I když vím, že Radim není vůbec jako Vyhulenej.
Vím, teda aspoň doufám, že Radim není takovej, aby motal hlavu více holkám najednou.. On zná nějaké hodnoty a víceméňě se umí k holce chovat. Tohle Vyhulenýmu nic neříkalo..
Proto mi "stačí", že jsme "kamarádi" .. Jenom to uplně nechápu.
Chápu, že je o 4 roky starší a tak se nechce chluvit, že je s šesnáctkou, ale takovejch lidí je v dnešní době dost a věkový rozdíl mezi nimi bývá i mnohem větší.
Jeho nejlepší kamarád i bratr o mě taky vědí a sem tam mě i před známýma chytne za ruku nebo dá pusu. Přesto mu nevadí, že jsme "kamarádi".
Já se jen o něj nechci s nikým dělit.

Mimochodem, už jsme někdy někoho vážně nemohli vystát? Vadilo mi už hodně lidí, ale tak jako Radimova bývalá přítelkyně snad nikdo.
Kdykoli jí potám, udělá se mi špatně. Kdykoliv vidím její fotku ( v horším případě jejich společnou fotku), nemužu dělat vubec nic. Jenom kliknout na křížek, protože je mi vážně špatně.
Nechápu to.
Jenom přemýšlení nad ní mi dělá velkej problém. Přesto jí nemužu dostat z hlavy a přestat si nad ní dělat starosti.
Co bylo bylo ne?
Přesto mě pořád děsí myšlenky jakože se k sobě vrátí.. Že mě nebude mít rád tak, jako měl rád jí..
To už je ale jiná kapitola a tak o tom jindy.. Protože by mi z tohohle zachívli praskla hlava.

Good Luck

1. ledna 2012 v 20:05 My dear diary
Tak nejprve všechno nejlepší do Nového roku všem! ;)

Zhodnotit rok 2011 by pro mě bylo náročné. Jednou dole, jednou nahoře.
Snad jenom říct, že jsem si tenhle rok užila, bleskově utekl a moje postřehy ? Asi to, že jsem se v mnoha věcech poučila a "zdospělěla"

Téměř půl roku jsem strávila s Vyhuleným.. a těžko říct, jestli toho lituju.
Nebyl to sice vztah jako takový, ale dost jsem se toho poučila. Teda.. aspoň myslím.
Jsem za to ráda a zároveň ten fakt nesnášim. Ale už je to pryč a já můž jedině děkovat, že je to zamnou.

Ke konci léta se vraceli vzpomínky, jelikož mě opět chtěl On* a zdá se, že teď je to tu opět. Jenže už s tím nic neudělám. Je to spousta měsíců dávno a musí se přes to přenést sám.

No a nejvíc jsem vděčná, za seznámení s Radimem. Nevím, jak to dopadne, nevím, jak to bere on, ale vím, že když jsem s ním, jsem šťastná.
A to mi stačí.

.. Nemám vělký cíle do roku 2012.
Omezit pc, učit se, snížit číslo na váze, pomáhat doma.. typická předsevzetí.
Momentálně si chci ale hlavně udržet Radima a být prostě šťastná..