Im hungry for the feeling of hunger

23. července 2015 v 19:22 |  My dear diary
Myslím, že jsem si totálně rozházela metabolismus.
Myslím, že si vážně ubližuju.
Myslím, že to není dost.
Že to pořád nestačí.
Nehubnu.
Za měsíc snažení a celkem přísnéh režimu jsem zhubla 3 kila.
Směšný co?
Neodkážu se nažrat bez výčitek.
Když žeru, letí to z 90% do záchoda.
Dneska jsem zvracela krev.
Začínám se bát.
Nadruhou stranu.. pořád si řikám, že asi něco dělám špatně, když váha stagnuje.
Připadám si jako blázen.
A může za to moje máma.
Ať si každej říká co chce.
Miluju jí, ale zničila mi psychiku, aniž by o tom věděla.
..
Nemam co víc napsat.
 

Proč jsem to vzdala?

6. července 2015 v 17:07 |  My dear diary
Jaký to bylo krásný, když jsem se tu před půl rokem vztekala s 60 kg.
Tak už i já jsem pochopila, že joo efekt není jenom báchorka k zasrašení.
Za půl roku jsem přibrala 10 kg.
Střídavě jsem nejedla, jedna normálně a přežírala se.
A teď? Odohodlala jsem se stoupnout na váhu.
Aha takže takhle ne..
Od 1.7 se zase snažím.
Dnes v 17:00 jsem vypila poslední kafe s mlékem a snědla několik rajčat.
A chci zkusit, jak dlouho vydržím na čisté vodě.
Asi to nebude úplně easy, protože chodím do práce, de je to fyzicky celkem náročné, ale chci to zkusit.
Mam tohoplný zuby.
Nechápu, nechápu proč jsem to vzdala!
Bylo mi tak krásně!
Byla jsem sakra hubená!
Nosila jsem xs, nakoupila si tolik hadrů, do kterých se teď nevejdu.
Je mi na blití.
Nikdy v životě jsem nevážila tolik, co teď.
A jdu do toho znova.
Jsem blbá?? Asi.
Asi jsem psychicky narušená.
Asi určitě.
Dřív jsem nad tím jen přemýšelela, teď jsem si skoro jistá.
Jenže já už nevím..I když jsem jedla normálně, každý den jsem jenom myslela na to, jak jsem tlustá.
Nedokážu myslet na nic jiného.
Mam to v hlavě 24/7.
A proto do toho jdu znova.
Ať to stojí co to stojí

How I've failed

19. dubna 2015 v 14:02 |  My dear diary
Ozývám se po dvou měsících.
Po dvou nejenchutnějších, hnusných, šťastných tlustých měsících.
Jop. Zamilovala jsem se.
Jop. Začla jsem jíst.
A přejídat se.
A přibrala jsem 8 kg.
A z lásky mam leda tak vrásky a kila navíc.
Jsem nejvíc nechutná.
Takže jsem zpět.
A do měsíce chci bejt zase hubená!!
Zítra, 20.4- nový start.
Bez výmluv.
65 KG!!
20.5 budu mít pod 60 i kdybych neměla jíst celou dobu.
A od zítra hladovka.
Až do čtvrtka.
Cant wait
 


so many feelings I can't handle

22. února 2015 v 2:43 |  My dear diary
Jsem v prdeli.
Jo...
Jsem bulimička.
Momentálně žeru jako prase a občas to ani nejdu vyzvracet, prtože to tak bolí a je to tak nepříjemný..
A pak se cítím ještě hůř.
Občas několik dní nejim.
Občas zvracim několikrát denně.
A pořád jsem stejně tlustá.
Už jsem to chtěla vzdát.
Ale nemužu..

Sakra, tak si posírám život svojí negativitou a kompikovaností.
Můj "úlet" z prosince trvá.
Už to nenazývám úlet.
Mam ho ráda.
A to jsem doprdele nechtěla.
A už to zase začíná.

Musim si s nim promluvit.
Chci.
A vždycky k němu jdu s tím, že dneska si s ním promluvim.
Nebo že s ním nebudu mluvit a prostě to ukončim.
Občas se stranim.
Ale on je prostě..
nemam pro to slova.
A pak ho vidim a nedokážu říct nic.
A dusim to v sobě.

Sakra já s nim nechci chodit.
Ale nechci, nemužu, bojim se.
Takhle to nemuže pokračovat, ničí mě to.

Mam šílený deprese.
Ze všeho.
Mam strach.
Každej vztah.. i kamarádskej poseru.
Každýho odeženu a pak skončim sama.
Nemam přítele.
Nemam kamarády.
A mužu si za to sama.

Nevěřim nikomu.
Bojim se, e se zranim, jako už tolikrát.
Nemužu mu říct, že ho mam ráda.
Asi jsem na to moc hrdá nebo co.
Ale nemužu čekat, až mě vymění za jinou.
A nemužu takhle pokračovat.
And yet.. nemůžu to ukončit.

Joo, jsem v prdeli.
Stala se ze mě zadepkovaná bulimička, která se nechává využívat k sexu, protože normální vztahy nezvládám.
Jo a taky se bojim, že jsem těhotná.
Nevim co mam dělat.

Se svym životem.
Celkově.
Bolí to.

Vážně zvažuju psychologa.
Protože mam pocit, že to prostě nezvládám..

Proč si tohle dělám?
Proč odmítám normální kluky, který by mě měli rádi.
Na druhou stranu, proč se spokojit s někym normálním, když z něho jsem uplně paf?

Chci brečet.
Křičet..

Ale je to dobrý, aspoň už zase něco cítim.
Půl roku jsem žila v popírání a necítila jsem nic.
Nedokázala jsem ani brečet..

Aspoň už nepiju.
Je to k hovnu.

I can do this

6. ledna 2015 v 11:20 |  My dear diary
Thank god I am back at school.
Konečně jsem zpátky ve škole.
Sice se mi sem hrozně nechtělo, ale aspoň už tolik nemyslím na jídlo a nemam takový šílený stavy.
Hladovka zase nevyšla, už to ani plánvat nebudu, stejně to nevýjde.
Omezila jsem aspoň konečně to mlíko.
Včera jsem snědla jednu instantí kaši a dneska si asi taky něco dám, protože to kručení v břiše je šílený.
Píšu teď samý testy a nepotřebuju aby mi tam v tom tichu kručelo v břiše.
Trochu mě znervoznuje že tu nemam váhu a nemam přehled o tom kolik vážim, ale tak do pátka to musim nějak vydržet.
Doufám, že tam bude 58.
To už bych měla o 7kg míň než na začátku a to je úspěch ne?
Plánovala jsem, že počkám, až budu mít 55 kg, což bude-doufám- na konci ledna a pak začnu přidávat trochu na jídle a začnu cvičit..
Nechci skončit jako anroektička.
Teda myslim.

Hope

4. ledna 2015 v 11:55 |  My dear diary
Dneska jsem se přejedla rizotem.
Opět mi to nešlo vyzvracet.
Takže od teď žádný přejídání, protože mi to vyzvracet prostě nejde :(
Asi už si na to krk zvykl nebo nevim.
Po,út,st,čt bych chtěla vydržet jenom o vodě a zel. čaji s citronem, ale nevím, jak to zvládnu bez kafe, mam hodně učení a musim se udržovat čilá jak to pujde..
Uvidím, minimálně to kafe s mlíkem musim omezit.
Váha mi dnes ukázala něco málo po 59.
Jsem fakt šťastná.
Ještě 4 Kg a mam dole 10 :)
A pak už jen 5 a budu happy.
A co budu dělat potom?
To nevim.
Nepřemýšlim nad tim..
Důležitý je se tam dostat.

I need help

3. ledna 2015 v 20:46 |  My dear diary
Can anybody hear me?
Can anybody save me?

Já chci sakra brečet.
Chci ležet na podlaze a brečet.
Brečet dvě hodiny v kuse.
Jako jsem to dokázala dřív.
Chci brečet dokud neusnu.

A chci milovat.
Chci se smát.
A žít.

Proč to nejde?
Jediný co cítím je beznaděj, bezmoc a samota.
Nevím co mam dělat se svým životem.
Nemá žádnej význam.

Už nedokážu ani cítit.
Nedokážu mít nikoho ráda.
Je mi všechno jedno.
Vsugerovala jsem si, že se mi líbí X.
A proč?
Protože je perfektní, mimo jiné.
Ale taky protože vím, že ho nikdy nemužu mít.
A proto ho chci.

Třeba mi to ublíží.
A bude to bolet.
A konečně něco ucítím.

Hladovym.
A proč?
Když jsem byla šťastná, nevadilo mi, že jsem tlustá.
Dělala jsem si z toho srandu.
Teď trávim hodiny nad záchodem a flušu do něj rozkousané jídlo, zatímco mi kručí hlady v břiše.

Asi to je volání o pomoc.
Asi to dělám naschvál.
Asi čekám, až si toho někdo všime.

Třeba chci aby mě zavřeli na psychiatrii.
Abych to měla oficiální, že jsem magor.

Asi čekám, že mi tam dá někdo život dohromady.
Nevim co čekám.
Nebo kdy tohle skončí.

A co když to neskončí?
Co když vážně skončim jako anorektička?

A co když mi to v ničem nepomuže..
Co když to nikoho nebude zajímat.
Co když tim nic nedokážu.
Co když takhle budu žít do konce života.

Začínám si myslet, že trpim nějakou depresí.
Nebo já už fakt nevim, co je se mnou špatně.
Kdy se to všechno takhle posralo?

Desolé

3. ledna 2015 v 12:41 |  My dear diary
3x hurá, váha konečně ukázala pod 60 kg.
Do konce ledna budu mít 55!!
Jdu na jednu akci, kde po dlouhé době uvidim spoustu lidí a chci vypadat prostě skvěle.
A taky že budu..
A pak už to bude jen 5kg k mojí spokojenosti.
Snad se toho někdy dočkám.
To snad ani není možný jak nauvěřitelně tlustá ted jsem.
Zítra jedu konečně zase na kolej a dám si hladovku.
Koupím si jinom mléko a nějaký kefír.
A až přijedu ve čtvrtek chci mít 58..aspoň
A co, jedno kilo týdně je přece zdravý ne?

Právě jsem snědla tuňáka z plechovky, as tak půlku a je mi z toho blbě.
Nejraději bych to šla vyzvracet.
Ale to nemůžu.
Už mi to jde hrozně těžko.
A navíc na koleji nebudu moc zvracet.
Ani plivat jídlo.
A jsem za to ráda.
Připadám si, jako když podvádím.

Tak strašn moc chci být hubená.
Chci se líbit jemu..
Už Vám někdy někdo přišel perfektní?
Mě ne.
Až do teď .
Je krásnej, prostě pořádnej kus chlapa, chytrej, rozumnej, je mi s ním krásně..
Až na to, že musim předstírat, že mi o tohle vubec nejde.
Ale třeba když takhle budeme trávit víc času, zamiluje se do mě.
Protože já cítím, že mu nejde jenom o sex.
On chce víc, ale nepřipustí si to.

A jinak, asi mě vylejou ze školy.
Třeba mi pak dojde, konečně, jak jsem všechno posrala..

I dont want to feel anything

31. prosince 2014 v 12:54 |  My dear diary
It's so fucking awesome.
Chci být sakra bezcitná, jako ještě nedávno.
Asi se začínám zamilovávat.
A nemá to budoucnost.
Yeeey.

"A nezamiluješ se do mě?"
"Proč? Bojíš se toho?"
"Tak já nevim jak to bereš"
"Já to neberu nijak"
...
"A jak to bereš ty?"
"Je mi s tebou fajn...Ale je mezi náma obrovskej věkovej rozdíl a to by do budoucna nešlo"
..
Nevim co jsem taky čekala.
A já s nim ani nechtěla chodit.

But god, he's so perfect.
Život prostě není fér.
A nebo je fér až moc a dává mi jen to, co si zasloužím.

O důvod víc utápět se ve smutku a hladovět..

Po dlouhý době mi bylo do breku.
Protože jsem tam ležela, v jeho objetí a všechno bylo perfektní.
Bylo to prostě tak, jak má.

Fuck age. Fakt.

All these people got me wondering..

30. prosince 2014 v 11:55 |  My dear diary
Tak já nevim.
Asi jsem happy.
A nebo jsem prostě takovej ingorant že už mi to je jedno.
Poslední dny, týdny.. měsíce... jsou hektický.
Proplouvám životem ani nevim jak.
Pořád se něco děje, hrozně to utíká a já jin neřešim.
Naučila jsem se brát věci tak jak jsou.
Neřešim.
Začala jsem si něco s jedním klukem.
Už jsem o něm psala.
A je skvělej.
Jenomže ještě před měsícem mi přišel skvělej někdo jinej.
A bojim se, co bude další měsíc.
Tak to beru tak, že co je to je a neřešim prostě..
Když to skončí, tak to skončí.
Když ne tak ne.
A co na tom sejde..
Je skvělej.
Je o 12 let starší.
A je to hezký.
A neřešim co bude.
Neřešim.

Váha se rozhodla zastavit.
Ale aspoň nepřibírám.
Docela teď i jím.
A taky piju.
Ale až pojedu zpátky do školy, jíst nebudu a snad se to zase pohne dolu.
Už mam i něco málo dole na centimetry.
Takže asi dobrý.

Jo, je to dobrý

Kam dál